Blízke mestečko

Kley Cattling



* Dostal sa už celkom blízko k budove SARu a vtedy ho závan chladnejšieho vetra, ktorý mu prebehol po tvári trochu prebral z apatie. Akoby sa zvuky mesta pred ním otvorili nanovo a vtedy to začul. Kroky za svojim chrbtom. Mal vynikajúci sluch bol predsa vojakom a na takéto veci bol trénovaný. Zmysel pre ostražitosť ho varoval, že ho niekto sleduje a aj keď nezastavil bol zvedavý kto a prečo to tak robí. V držaní tela, rýchlosti chôdze ani nijako inak nedla najavo, že si uvedomil prítomnosť ďalšej osoby. Iba pri odbočke do jednej z bočných uličiek zahol tak, že sa odrazu stratil z amúrom akoby k budove v strede námestíčka vôbec nemal namierené. Opretý chrbtom o stenu čakal kým do orvnakej uličky nezahne aj človek, ktorý ho nasleodval. Možno sa mu to len zdalo, možno už začal bláznieť, ale ak nie zistí kto sa na neho zavesil a prečo. Stačilo len pár rokov na to, aby mohol neznámeho bleskovo strhnúť za plece a pritlčiť ho chrbtom o chladný múr steny. Len pár krokov...*

*Připadalo jí to vážně šílené. Tohle nebyl její oblíbený způsob odreagování. Nenáviděla pocit samoty a tak, když našla někoho kdo byl ve stejném rozpoložení jako ona, jednoduše šla za ním. Kdo ví, kam mě dovede, zamyslela se. Jenže před chvílí osoba zabočila do tmavé uličky a ztratila se. Budiž, půjdu prostě dál tudy, třeba se nějak dostanu zpátky domů. Najednou ucítila dotyk na svých ramenou a během několika vteřin se ocitla přimáčknutá k cihlové zdi. Instinktivně sáhla k pasu, ostatně jako každý střelec, ale tentokrát nahmatala jen prázdné pouzdro. Vztek s ní cloumal. Jako by někdo potřeboval zbrojní pas! Přesto však naprosto klidně promluvila:* Co blázníte? Už pěknou dobu se procházíte po městě a nakonec přimáčknete ke zdi bezbrannou dívku.To není moc férový boj, že?* Zoufale pohlédla na místo, kde se jí před několika dny houpala milovaná zbraň a povzdechla si. Na takovéhle situace nebyla cvičená. Ani psychycky, natož fyzicky. Úkolem střelců bylo vždy jen krytí zad ostatních. A samozdřejmě svých. Žádné rvačky nebyly v popisu práce, na to tu byli jiní. Byla silná, to ano, ale vyvlíknout se z takového sevření bylo pro ni téměř nemožné. Musí být voják. prolétlo jí hlavou.Zadívala se do útočníkovi tváře. Ty samé hnědé vlasy, ty samé modré oči, stejně pohledná tvář.* Kley? *Zeptala se, ale raději neočekávala odpověď. Celou tu dobu jí mrzelo, že si na ní nikdo nepamatuje, ale dokonce i ona zapoměla. O Kleyovi si nepamatovala takřka nic. Pouze, že je to on. Na jaké planetě žil, kde se potkaly, zkrátka tma. A myslím, že on má tmu také... *

* Čo očakával keď strhol neznámeho k sebe a pritlačil ho drsne chrbtom k múru? Určite nie to, že to bude žena a už vonkoncom, že ho osloví jeho vlastným menom. V šoku okamžite povolil zovretie, ktorým ju držal znehybnenú a snažil sa v hlave rýchlo zaradiť jej hlas. Potreboval viac záchytných bodov, možno ju počuť dlhšie alebo aspoň vidieť jej tvár, čo však bolo v tmavej uličke celkom nemožné. Stále bez slova, stále prekvapený, chytil ženu za lakeť a tak, aby sa mu ani náhodou nevyšmykla potiahol ju naspäť na malé námestíčko, od ktorého odbočil keď zistil, že ho niekto sleduje. Najbližšia lampa bola vzdialená niekoľko metrov no nepotreboval ísť až k nej. Stačilo pár krokov ku svetlu a keď si už bol istý, že mu to bude stačiť otočil si ženu k sebe chytiac jej obe plecia do pevného no nie už tak drsného zovretia a vtedy ju uvidel po prvýkrát.
Jemná, takmer detská tvár mala v sebe niečo z nevinnosti anjela no oči žiarili jasom, ktorý nemohol nechať človeka na pochybách, že za výzorom krehkosti sa skrýva aj bojovnosť a bystrosť vycibreného ducha. Tiene pod očami, vykreslené tmou, akoby unavená línia viečok a pery, ktoré tak prekvapene a zároveň zmätene vypustili spomedzi svojich kriviek jeho meno mu zábleskom krátkej spomienky chceli povedať niečo veľmi dôležité. Videl tvár tejto ženy po prvýkrát no aj tak mal pocit, že ju mu niečim známa, ale čím viac sa snažil spomenúť si tým viac mal pocit akoby niekde hlboko vo svojom mozgu narážal na vysokú betónovú stenu a to mu spôsobovalo bolesti. Telom mu prebehol ostrý kŕč, ktorý ho prinútil pustiť žene plecia a chytiť si hlavu do oboch dlaní v akomsi ochrannom geste. črty tváre sa mu skrivili keď sa so stonaním zviezol na kolená, priamo tam na chladné dlažobné kamene malého námestia, na ktorom v tú neskorú nočnú hodinu boli len oni dvaja. Tá časť spomienky, ku ktorej sa stihol dostať skôr než ho zachvátila bolesť, predtým než narazil na stenu predstavovala tvár ženy. Tvár tejto ženy a jeden názov.* Projekt limbo.* zašepkal ťažko cez vyschnuté pery a vtedy ním prebehla nová vlna bolesti. Teraz už nekľačal na zemi, ležal na nej schúlený do klbka prudko dýchajúc, snažiac sa na nič nemyslieť. No slová a hlavne význam toho čo povedal mu nedal pokoja. Ešte na začiatku svojej vojenskej kariéry sa ako jeden z mála úspešných absolventov kurzu dostal do výcvikového centra kde ho zapojili do tajného projektu, o ktorom po skončení akcie nemal nič vedieť. A keďže odstránenie agentov už pre túto dobu nebolo finančne prijateľné, peniaze sa investovali do nových technológií, ktoré umožňovali organizáciam zahrávať sa so spomienkami svojich zamestnancov. Bolo možné, že by tú ženu poznal odtiaľ? Zúfalo sa snažil spomenúť si na jej meno, ale bolesť bola ako baréera, ktorá ho držala bokom od všetkých spomienok.*




Kley Cattling

*Stále se snažila vytrhnout z jeho sevření. Pokusila se utišit tu zlobu, co se rodila v jejím nitru. Na Zemi by si nikdo Agentku Sanchezovou nedovolil takhle držet. Navíc si stále nemohla vzpomenout, odkud vlastně zná Kleye. Zničeho nic jí zatáhl pod lampu, snad, aby viděl její tvář. Prudce jí otočil k sobě a zmateně si jí prohlížel.Zavřela oči.Vzpomínka létala tmou jako světluška a ona toužila zmocnit se této důležité trofeje.* Já, já to nechápu. *Zašeptala a překvapeně zamrkala když konečně promluvil:* Pojekt Limbo. *Vzpomínala si na jeho hlas.Ale odkud ho zná?Sledovala, jak muž zoufale padá na kolena.Ačkoliv nevěděla proč, drásalo jí srdce, takhle ho vidět.* Hej, jsi OK?* sesunula se vedle něj. Bylo zvláštní, sedět v tuhle hodinu vedle někoho, koho skoro neznáte.Oba nyní seděli na prochladlé zemi a dívali se před sebe.Znovu zavřela oči. Konečně myšlenku zachytila a tak si začala vychutnávat její obraz.

Tenkrát, jí bylo zhruba dvacet.Rodiče věděli, jak miluje cestování, ale díky své práci, si nemohla dovolené dopřávat moc často. Jezdili s otcem z jedné planety na druhou. Už tenkrát měla velice dobrou reputaci a to nejen na Zemi. Otec jí tehdy vzal do výcvikového centra, kde pracoval jeden z jeho přátel.* Slečna Sanchezová a její neskutečně paličatý otec. *smál se tehdy generál a postupně jim ukazoval celou budovu.Nakonec došli až k jednomu stanovišti, kde právě trénovala skupinka agentů.* Posliš, Kate, neměl bych o tom mluvit, je to přísně tajné. Tady trénují agenti na operaci Limbo.Je to velice nebezpečné a lidí, kteří na to stačí je vážně málo.* pokračoval a Kate se tehdy vážně divila, proč jí tohle všechno vtlouká do hlavy. *O tobě jsem toho slyšel opravdu hodně.* tákže o tohle tu kráčí! *Vím, že nejspíš nebudeš chtít, ale zeptat se musím. Nechtěla bys nastoupit? Potřebujem někoho s tvými skušenostmi co se týče planet a takového střelce jako ty jsem už dlouho neviděl.*
A pak se jí všechno rozpilo.Věděla stoprocentně, že řekla ano, jenom si na to nepamatovala.*Mám to.* Zašeptala.* Co tys tam probůh dělal?.......

* Ležiac na zemi opieral sa lícom o chladnú zem a takto mu do tela prenikali čiastočky pokoja, ktorý potreboval na to, aby prestal uvažovať stále nad tým istým. " Kto je tá žena? Prečo si ma ona pamätá a ja to nedokážem?" Vlastne by vedel povedať prečo to nedokáže. Túto časť svojich spomienok mal zablokovanú. Po zákroku ho poučili, že sa nemá pokúšať na niečo si spomenúť, pretože to bude bolieť. Keď mu to sestrička organizácie vtedy hovorila vysvetli si jej slová ako výstrahu: " Ak sa budete snažiť na niečo si spomenúť odstránime vás z cesty a nebude to pekné." Teraz mal chuť zasmiať sa na to, že to mal vted ybrať doslova. Áno naozaj to bolelo. Hlava mu išla doslova explodovať a len vďaka čerstvému nočnému vzudchu, slabému odtienku ženinej vôňe, ktorú vdýchol zároveň s ním keď sa k nemu posadila a jej hlas ho priviedli k iným myšlienkam. K podozreniu. Odjakživa bol opatrný a tá optarnosť mu veľakrát zachránila život. Akú mal istotu, že túto agentku neposlali za ním z organizácie, aby si príležitosne preverili účinok zákroku? Veď aj teraz si vedel spoemnúť aspoň na to, že mu je akási povedomá a ak účinky zákroku slabnú rokmi a vedúci projektu o tom vedia bezpochyby si ho budú chcieť preveriť. Stačí, aby sa raz priznal a môže to byť posledná vec, ktorú urobí. Povedal už dosť. Projekt limbo. Šťastie, že sa nepreriekol viac.
Keď premohol vlnu bolesti posadil na na zemi ignorujúc smiešnosť celej situácie a uvažoval ako správne odpovedať na ženinu otázku, aby jej nedal zámienku o ňom zapochybovať. Nakoniec sa rozhodol inak. Sedela vedľa neho akoby ho poznala celé roky, možno boli priatelia, ale ak ju poslali za ním s úlohou preveriť ho priateľstvo muselo ísť na jej strane bokom. Náhle sa otočil tvárou k nej, chvíľu na ňu len tak hľadel av okamihu kedy by to čakala najmenej si jej tvár pritiahol k svojej, aby ju pobozkal. Bozkami drvil jej pery a využil tých pár sekúnd keby by mohla byť zmätená z nečakaného vývinu situácie na to, aby jej dlaňou skĺzol po líci, dolu líniu hrdla smerom k tepne kde pulzoval život v tichej ozvene úderov srdca. Priložil plaec na to malé horúúce miestečko kde srdce bilo vlastným rytmom a ktorého jemné zatlačenie mohlo spôsobiť paralýzu a nakoniec smrť. Možno mu vymazali časť spomienok, ale nie schopnosť bojovať a používať úskoky. Ani sa nesnažil jazykom ochutnať aj vnútro ženiných úst, bozkával ju iba na pery a keď sa dostal do výhodnej pozície prestal, aby jej mohol do ucha ticho no výstražne zašepkať.* Kto si a pre koho pracuješ dievča?




Kley Cattling

*Věděla, že jeho polibek není opravdový, ale vyvolal v ní další obraz.*

Pane Cattlingu, můžete nechat slečnu Sanchezovou chvilku na pokoji? Fotograf na vás nemá moc času.* Oba stáli v zelené zahradě a nejspíš se dobře bavili.Právě pózovali na nějaké fotce.

V tu chvíli ucítila na hrdle dotek jeho palce a nenávistně přivřela víčka.Věděla moc dobře, o co tady kráčí.Jeho šepot se jí nesl až do útrob mozku, kde se rozléhal a ještě víc zvyšoval bolest, kterou vytvářela, když si chtěla vzpomenout.*Není ti to blbé, líbat neznámé ženy?* pokusila se o vtip.* Tvoje příjmení je Cattling, že?* Přikývnutí. *Ješě než začnu mluvit, měl bys vědět, že kdyby moje zbrojní pasy na Gyru platily, už máš dávno kulku v hlavě. Možná jsi dobrý v tomhle, ale ve střelbě bych vyhrála, ani bych nenapočítala do pěti.* Blond vlasy jí spadly přes oko a tak se je teď třepotem snažila dostat nahoru. *Už pár let, myslím, že od projektu Limbo, dělám na Zemi odstřelovače. Zbrojní pasy mám v pouzdru.* zadívala se k pasu.Po tváři jí stekla slza. O svojí minulosti se rozhodně nechtěla bavit. *Jsem míšenec. Myslím, že jsme se znali, Kleyi. Asi v mém vymazávání byla chyba, pamatuju si jenom některé věci. Nějaké focení, myslím že ve výcvikovém centru.* odmlčela se. Věděla, že tohle jí určitě věřit nebude, ale umřít s pocitem, že jste vrahovi nelhali, je docela uspokojivé.Zima kolem nich byla příšerná, no, co se dalo dělat.* Jestli ti to pomůže si vzpomenout, jmenuju se Kate Sanchez.Nepřišla jsem tě oddělat.To dělají zelenáči. * zasmála se *Ale možná, bys mě měl zabít, stejně tenhle život stojí za houby.*a bleskově jeho palec přimáčkla ke své tepně.Nemusela být génius, aby věděla co má tohle za účinky......

/ Buď té lásky a nezabíjej jí, jo? /

Kley Cattling

* Kate Sanchez, Kate Sanchez, Kate... opakoval si jej meno v mysli toľkokrát až kým opäť nezačal cítiť bolesť. Podľa toho vedel, že je na správnej stope a skôr než by jej stihol dať malú ukážku toho ako myslel svoje slová začala rozprávať aj sama. Hlas mala miestami poznačený humornou iróniou nad udalosťami, ktoré ich takto "zblížili" alebo varovný. Skúmal črty jej tváre a keby si nedával ozor na svoje myšlienky mohla by ho jej anjelska čitota vyviesť z miery. Ak hľadali agentku, ktorá by pôsobila nevinne ako dieťa a zároveň by mala schopnosti najlepšieho zabijaká potom bola Kate Sanchez tou pravou spomedzi žien. Aj teraz mal ešte problém radiť ju duchu k ženám než k mladým dievčatkám. To, čo však urobila v poslednom okamihu ho celkom presvedčilo, že veľmi dobre vie čo robí. Ale naopak nevie vôbec nič. Po tom ako sa jeho palce s pomocou Kate vnoril do pokožky jej krku a stimuloval práve ten jeden bod nasledovalo to čo nasledovať jednoducho muselo. Po prvotnom šoku z toho ako rýchlo ho prekvapila mu zostalo len niekoľko sekúnd kým sa nezačne dusiť. Opäť rýchlo nahmatal to správne miesto na tepne a stalčil ho uvoľniac tak prechod krvi a kyslíka v obehu. Aj tak to ale pre ňu musel byť veľmi nepríjemný pocit. Vybrať si toto ako spôsob smrti? Poznal oveľa rýchlejšie a menj bolestivejšie spôsoby, ale tie jej rozhodne nemienil navrhnúť.* Dočerta dievča spamätaj sa!* zvolal na ňu nahnevane a okamžite si začal z pliec sťahovať teplý kabát, aby ju do neho mohol zabaliť. Možno bola dobrá klamárka, možno mu verila viac než mala, že ju nenechá zomrieť no aj tak cítil, že neklamala.* Neznášam keď ma ľudia využívajú na spáchania samovraždy.* zamrmlal si s nádychom čierneho humoru popod nos keď jej začal trieť ramená a postupne aj ruky, aby ju trochu zohrial a prebral z paralýzi. Pohľadom rýchlo skontroloval okolie a keď sa uistil, ž eich nikto nesleduje a ani sa nikto nepotuluje po okolí, vstal a podal Kate ruku, aby jej pomohol na nohy.* Poď, musíš to rozchodiť. Nemôžeme zostať tu radšej pôjdeme ku mne. Bývam tu blízko...* rozhodne chcel zistiť aká náhoda ich zviedla dokopy aj keď to urobila takýmto zaujímavým a netypickým spôsobom. Ale život agentov nebol nikdy priamy ani jednoduchý.*



/ ako rozkáže moja pani /

/Heh, musím vymyslet něco, co by se dalo splnit příště /

*Cítila neuvěřitelnou slabost.Jako by se v sekundě stala pouze duší bez těla. Nedokázala nic říct, nadechnout se a sotva cítila, jak se jí jeho ruce dotýkají a snaží se ji zahřát. Ale proč? Ona chlad necítila. Necítila skoro nic. Zaslechla jak vykřikl, aby se vzpamatovala, ale to pro ní nebylo důležité. Všechny svaly měla paralizované, ale přesto se smála.V duchu.Samozdřejmě se nehodlala zabít.Pravý důvod byl, aby jí konečně pustil. Stejně by mohl její život ukončit jediným zmáčknutím.Jako hlavěň u spánku, pomyslela si.Nedůvěřivě se dívala na ruku, kterou k ní právě napřáhl. S povzdechem zvedla tu svou, ale náhlá vlna pochybností jí rozkázala, aby s námahou vstala po svých. V tuhle chvíli nebylo bezpečné, držet se v blízkosti jistého pana Cattlinga. Byla před ním bezbranná, jako srna před vlkem.* Domů? To zveš každé dámy na potkání domů? Ne, že bych se považovala za dámu.* uchechtla se ironicky. *Takže kudy?* Vyrazili pomalou chůzí opačným směrem, než kde se setkali. Pro Kate bylo vážně obtížné rozproudit krev i v nohách, ale po několika minutách jí začaly poslouchat. Oba agenti procházeli kolem moderních budov, stavenišť, až dorazili do prázdné ulice, plné krásných řadových domků, pyšnících se výhledem na hlavní město této planety. Kate se od Kleye držela co nejdál, ale čas od času se na něj zadívala, a ať to bolelo sebevíc, nepovolila v hledání ztracených vzpomínek. Bylo to jako procházet starým hradem a snažit se hlavou prorazit dveře.Některé se s zakvílením otevřely, jiné vám daly pekelnou ránu.* Díky za kabát. *Zašeptala a sledovala jeho reakce. Podíval se na ní modrýma očima, ale víc nic. Pokračoval chůzi a s mlčením se díval daleko před sebe.V mysli otevřela další dveře. A za nimi opět tmavá chodba, plná dveří s výstrahou: Bolest zaručena. *

Kley Cattling



* Kráčal zamyslený, takmer nevnímal, že mu Kate niečo hovorí, čo si mohla vysvetliť z jeho strany ako neslušnosť alebo dokonca až hrubosť, ale vo chvíľach, ktoré boli netypické ako táto si vždy rád doprial aspoň krátky čas sám pre seba, aby si niektoré veci v hlave usporiadal. Vedel, že ho po očku sleduje, pretože sa sám pristihol ako na ňu hľadí. Kde sa spoznali, koľko toho mali spoločného? A najmä či ho vyhľadala z nejakého dôvodu alebo to mala byť len zdvorilostná návšteva? V každom prípade aj náhody by vyznievala viac ako neuveriteľne. Predtým mal plán, ale bola to len z núdze cnosť. Teraz sa v jeho živote po dlhých mesiacoch konečne niečo dialo a aj keby tento večer nemal dopadnúť ktovieako dobre už teraz sa v duchu pristihol pri tom, že sa dobre zabáva.
Vyšiel po troch schodíkoch k dverám jedného z domov radovej zástavby a v mieste kde by sa normálne nachádzala kľučka bol len malý obdĺžniček na odtlačok prsta. Kľúče sa už v tejto dobe nenosili aj keď stavba pôsobila skoro až historickým dojmom. Mal rád spojenie minulosti s komfortom dnešných čias. Až keď sa posuvné dvere otvorili a on poodstúpil, aby Kate mohla prejsť popri ňom odpovedal jej na otázku, ktorú mu položila už dávnejšie no jeho odpoveď na ňu v ňom dozrievala dlhšie.* Si oficiálne prvá dáma, ktorá prekročí tento prah.* uškrnul sa akonáhle dal dôraz na slovo dáma, čo automaticky vyznievalo trochu podpichovačne a dvojvýznamovo. Nebál sa, že Kate v dome zablúdila alebo by nenašla správny smer do obývačky pretože svetlá sa pri otvorení dvier automaticky rozsvietili a osvetlili chodbu vedúcu do dominantnej miestnosti celého domu. Z obývačky, ladenej presne v tom istom staronovom duchu, sa naskytal pohľad takmer neuveriteľný. Tmavočierna hladina jazera sa vlnila za sklom obrúbená ešte temnejšou líniou hôr. Kde sa to tam vzalo keď boli priamo v centre mesta kde okrem ďalších a ďalších radov budov a ciest nebol nijaký kus prírody? Odpoveď bola jednoduchá. Klam. Dokonale naprogramovaný obraz, ilúzia nerozonateľná od skutočnosti.
Keď sa automaticky otvárané dvere opäť zavreli postavil sa rovno oproti Kate a položil jej zľahka obe ruky na plecia. Nič nehovoril iba jej hľadel do očí a čakal. Sám nevedel načo. Či na to, že sa ho teraz pokúsi zradiť alebo sa ním nechá objať alebo iné ďalšie možnosti, ktorými by mohli začať rozhovor na tému, ktorej sa aspoň on už dlhšie vyhýbal.*

*Když otevřel dveře, chvíli nevěřícně zírala dovnitř, jako by ho podezřívala, že si toto místo vymyslel. Osvětlená chodba ji měla zavést přímo do obývacího pokoje, přesto však zůstala stát. Sundala si z ramen kabát a jemně nadzdvihla koutky úst. Upřeně jí hleděl do očí a ona jen stěží dokázala jeho pohled opětovat. Položil jí ruce na ramena. Nemohla odhadnout, co od ní čeká. Objetí? Polibek? Zradu? Nebo jen začátek rozhovoru?
Raději se mu vysmekla a pokračovala po světlech do velké místnosti. Unaveně zasedla do malého křesílka a než Kley stačil projít do další místnosti, naznačila mu, že si má sednout naproti ní.Bylo by hloupé, nechat ho jít někam, kde si na ní může vzít zbraň.Jednoduchá a prostá logika.* Já si vážně nic nepamatuju Kleyi. *pronesla, jako by neměla sílu říct něco dalšího.* Vyprávěj mi něco o sobě. Nemyslím o \"projektu\", ale o tvém životě. Co tě dostalo k armádě, o tvé rodné planetě o věcech, které miluješ. Prosím.*
Pohlédla na něj a v jejích očích se rýsovala únava a zmatenost.Protáhla jako kočka, zavřela oči a položila si hlavu na opěrku. Zápasila s bolestí, která vycházela z její mysli. Byla čím dál nesnesitelnější a tak se přinutila myslet na jiné věci. Třeba na její nástup na Thantos. Jaké asi budou její první dojmy? Nebo její kolegové? Čekalo jí ještě setkání s psycholožkou a kapitánem. Byla obeznámená se vším důležitým. Kate měly všude sledovat stráže, což se jí vůbec nelíbilo, ale ať by chtěla sebevíc, nemohla s tím nic udělat. Měla sice k dispozici celý palebný arsenál lodě a byla z nepřátelské Země, ale poslyšte... Proč by měla na Thantos nějak útočit? A dále, na Thantose řádí vrah a další obětí by se klidně mohl stát nováček jako ona, který se na lodi ani pořádně nevyzná a nezná nikoho kdo by jí mohl pomoci. Dokonale vražedné spojení. Kajutu měla mít vedle jakési techničky, která jí bude k dispozici, pokud by měla jakékoliv otázky. Kate byla tak unavená, že si na její jméno nedokázala vzpomenout, ale byla pravou rukou hlavního technika. Otevřela oči a podívala se na Kleye. V pokoji visela hromada fotek jezer, vodopádů, malého domku. Na zdi bylo černě napsáno: Nikdy nezapomeň na domov. * To je tvoje planeta? Musí být nádherná. Ne jako Země. Tam je jenom pustina.*Opět zavřela oči a prohrábla si blond vlasy. Položila si ruku na břicho a nakonec přestala myslet úplně.
Postupem času její hruď začala pravidelně stoupat a klesat, změkl jí dech a z tváře se vytratily dětské rysy. Vypadala pořád stejně i když trochu odlišně. Konečně se na ní dalo nahlížet jako na ženu, ne jako na drzou puberťačku.*

/Speciální poděkování Melian /

/ ahoj v prvom rade viem , že budem asi hnusna, ale pravidla rpg hovoria, že nesmies ovladat druhu postavu takze to co si tam napísala za Kleya ... je zle asi som ta teraz znechutila ze ti to tak hovorim co? ja iba viem ze si tu nova a iba som ti chcela poradit ak mas este nejake otazky tak mi mozes napísat do posty a ja ti to vysvetlim lepsie tuto rpg noo uz si ju napísala a bola by skoda ziadat od teba aby si ju prepísala na novo tak dajme tomu vynimku ze sa ti Kley teraz prisposobi, ale v dalsom príspevku uz nemozes písat za neho nic ovladas len svoju postavu, to co urobi to čo povie casom sa naucis pouzivat take strukturu viet, že ked budes chciet od druhej postavy aby niečo urobila napíses to formou " možno " a ona sa ti prisposobi ak bude chciet samozrejme

/ Rozumím a děkuju, je lepší, hned o chybách vědět, než je stále opakovat. Je pravda, že je to dlouhé a přepsat to celé by dalo hodně zabrat, no asi to stejně udělám A znovu děkuju. /

/ Nie niééé s tým sa naozaj nemusíš trápiť lebo je to napísané skvele a práve preto ma ešte aj mrzí ak si nadobudla pocit, že to teraz máš povinné prepracovať /

/Neboj se, takový pocit nemám, jenom teď nemám nic napráci a kudy z nudy Psát mě baví, takže mi to srdce neutrhne /

Kley Cattling



/ Ahoj Kate tak, čo teda urobíme? podľa mňa ten príspevok tiež nemusíš dávať preč jednoducho sa prispôsobím a potom už budeme hrať tak ako sa má /

/Hehe, už jsem to včera poupravila, takže žijme blaze, můžeš psát dál /

Kley Cattling




* Ešte chvíľu zostal stáť na prahu medzi chodbou a obývačkou. Plecom sa oprel o stenu zamyslene sledujúc každý Katin pohyb a ústa sa mu na pár sekúnd zdvihli do pobaveného úsmevu, keď si tak bezprostredne urobila pohodlie na jeho pohovke. Páčilo sa mu to. O to viac, že ju nemusel k ničomu núkať dokonca ani k rozhovoru nie, pretože akonáhle sa jej hlava dotkla opierky vychrlila na neho toľko otázok, že by jej pokojne mohol rozprávať celý večer. Za ten čas, ktorý už strávil v jej spoločnosti si stihol všimnúť niekoľko veľmi dôležitých vecí - určite sa nehodlala pokračovať v spomínaní na ich stretnutie, čo mu z časti napovedala aj únava tak jasne sálajúca z jej tváre, až mal sám chuť nasledovať ju a niekde sa uložiť, tiež na neho nepôsobila dojmom hranej nevinnosti a ich stretnutie musela byť tá najneuveriteľnejšia náhoda aká sa mu kedy stala. Pomaly ho začínalo mrzieť ako sa k nej ten prvýkrát zachoval, ale na druhej strane musela to byť vojačka zvyknutá na trochu drsnejšie zaobchádzanie - smiešne výhovorky, ktoré mali upokojiť jeho svedomie. Po niekoľkých minútach, ktoré strávil pozorovaním Kate prešiel v tichosti do obývačky. Zamieril rovno k barovému pultu a vytiahol z neho fľašu a dva poháriky. Nalial do oboch po troche silného alkoholu, ktorý rovnako dobre mohol človeku zahriať vnútro ako aj dočasne prekryť bolesť hlavy. * Verím ti Kate.* prehovoril ticho, keď sa k nej obrátil tvárou a niekoľkými krokmi zmenšil vzdialonosť medzi ním a pohovkou, na ktorej ležala. Jeden z pohárikov položil na stolík pred ňu, druhý si nechal a posadil sa s ním do kresla priamo oproti oknu. Teraz mal vynikajúci výhľad nielen na iluzórnu scenériu, ale aj na ženu tak pokojne oddychujúcu v jeho spoločnosti. Rozhodne to bolo dávno, čo sa len tak s niekým rozprával v takýchto doslova domácich podmienkach - už chýbal len plápolajúci oheň v kozube. * No nabudúce by si si mala dať lepší pozor, keď sa rozhodneš niekoho sledovať. Nemusel by to byť tvoj priateľ.* usmial sa no neveselo a odpil malý dúšok alkoholu. Pohľad zotrval na jej tvári akoby rozmýšľal kde začne rozprávať. Bol priamy človek a ak mu niekto dal priamu otázku snažil sa na ňu odpovedať. Kate predsa nechcela vedieť nič, čo by jej povedať nemohol... alebo nechcel, uvedomil si vzápätí. Nikdy by nečakal, že sa tento večer tak zamotá. Pohodlne sa oprel v kresle a prešiel zrakom od jemných, takmer dievčanských čŕt, k oknu. Bolo to pre neho jednoduchšie. * Na Zemi som nebol už dávno a to čo si pamätám... bolo dosť na to, aby som sa tam už nikdy nevracal. Doma...* urobil krátky pohyb hlavou čím nazačil smer k oknu. Ako Kate správne vydedukovala, imaginárna scenéria predstavovala jeho rodnú planétu, presne tak ako to tam vyzeralo.* ... som bol pred mesiacom, ale nevydržal som to tam. Bola tam jednoducho príliš veľká nuda.* uškrnul sa sebaironicky a potočil pohár medzi prstami.* Ani tu to nie je o nič lepšie, ale tých pár dní dovoelnky ešte nejako prežijem a potom sa mám hlásiť v dokoch. Vďaka odporúčaniu z Thanatosu by nemal byť problém zohnať si novú prácu na bojovej lodi.* Nebolo toho veľa, čo o sebe povedal, ale na hlase mu bolo poznať, že nie je zvyknutý rozrpávať. Zvlášť na Thanatos mal spomienky, ktoré sú ešte príliš čerstvé...*

Co se Země týče, nikdy jsem tam žít nechtěla, ale můj otec byl člověk. Toužil, abych byla vojákem, každopádně ve mě nedokázal najít žádný talent. Proto mne vzal na Zem, aby tam se mnou něco udělali. Když našli moje umění zacházet s jakoukoliv zbraní, za každou cennu mě museli "vlastnit." a byli schopní mě tam držet i násilím. Pravda, nevadilo mi to, mohla jsem dělat co jsem milovala. Mám trochu potíže s úctou k výše postaveným, což jim taky potíže nedělalo. Časem ze mě udělali profesionála, měla jsem na co jsem si ukázala, směla jsem pracovat sama, bez parťáků. Bez toho bych tam nezůstala ani minutu.
*Země.Planeta plná nebezpečí, vzrušení a válek na každém rohu. Víčka se jí zavírala čím dál rychleji.Téměř se ponořila do vytouženého spánku, ale když uslyšela jméno bojové lodě, kam měla za několik málo dní nastoupit, zbystřila.* Thantos? Tys pracoval na Thantosu?* vyhrkla a na její tváři se objevil pobavený úsměv. Zvedla se z lehu do sedu a předodila nohu přes nohu.*No tak to máme hochu společného víc, než Limbo. Za pár dní mám kvůli těm vraždám, co se tam dějí, začít pracovat jako hlavní střelec. Ne, že by to bylo tak zábavné jako na Zemi. Do akce se určitě nedostanu tak často.* pronesla kapku rozmrzele. Moc dobře věděla jak jí pravidelné akce budou chybět. Dobrovolně by si tuto kariérní cestu nikdy nevybrala, ale matky jsou matky.
*Proč si odešel? Špatná práce? Neshody s kapitánem? Co jsem znala Casse, byl to neskutečný potížista. Pravda, některé opravdu vydařené kousky jsem prováděla s ním, ale.... děti jsou děti.* nadzvedla rošťácky obočí. Přičichla si k nažloutlému alkoholu, který jí Kley nalil. Hořké, ne zrovna vonící pití. Whisky! radovala se v duchu. Obrátila sklenku do sebe a opět zavřela oči. Pokud chtěla spát, bylo by lepší si lehnout, ale po paralíze se jí stále zvedal žaludek. Hlava se jí mohla bolestí rozpadnout. Kdy už to skončí?
Ptala se v duchu. Brzy. Během několika minut bolest ustoupila a Kate se ponořila do sladkého spánku. Stále vsedě.*

/Olé, blok zčásti probořen /

Kley Cattling




* So záujmom počúval, čo mu Kate rozprávala o začiatkoch svojej kariéry a teraz sa už tak nečudoval ako sa toto žieňa mohlo dostať až tak vysoko. Mala jednoducho všetky kvality, ktoré boli pre prácu akej sa venovala potrebné. Dokonca ani nepochyboval o tom, že jej zručnosti v používaní zbraní si sama neprikrášlila, pretože sa mu zdalo, že z jej hlasu cíti niečo ako radosť, zábavu. No boli to len jeho teórie, ktoré mu však do značnej miery pomáhali vytvoriť si o Kate obraz. S pobavením sledoval ako sa pri slove Thanatos posadila na sedačke a jej ospalosť sa razom kamsi vytratila. V duchu jej dal za pravdu, keď označila Cassa za problémového, pretože Cass bol problémom. Aspoň v jednej oblasti, v ktore stáli proti sebe no v ktorej on, Kley, nemal šancu vyhrať. Iba ho prekvapovalo, že ho pozná aj Kate.* Odkiaľ poznáš kapit..* otázku už nedokončil, pretože Kate sa zavreli oči akoby zaspala priamo v sede. No mohol sa čudovať? Prekonala paralýzu a to nebol ľahký oriešok. Mnohí by boli rovnako unavení a k tomu ten alkohol, ktorý jej nalial tiež urobil svoje. Ešte chvíľu na ňu len tak hľadel a vrýval si do mysle poznámku, že keď sa prebudí a oddýchne si má sa jej spýtať na niekoľko dôležitých vecí. Napríklad na to, aký bol jej vzťah ku kapitánovi. Bol blázon, keď v tom videl istú nádej ako prekonať vlastný problém? Odpoveď mu mohla dať len Kate. Naklonil sa trochu dopredu, aby odložil vlastný pohárik na stôl a potom vstal prejdúc k pohovke. Nemohla tu takto ostať celú noc.. jednak to nebolo pohodlné a na druhej strane menšia dezorientácia, keď sa preberie mu môže poskytnúť pár minút k dobru predtým než sa Kate rozhodne od neho odísť. Tak, aby ju nezobudil podsunul jej lakeť jednej ruky pod skrčené kolená a druhou rukou si pomohol zodvihnúť ju do náručia. Preniesť ju na vyššie poschodie, tam kde mal izbu, mu nerobilo nijaký problém. Vystúpil po tých niekoľkých schodoch, nohou sa oprel do prvých dverí hneď pri kraji schodiska a uložil Kate na širokú posteľ, ktorá bola čelom obrátená k vysokým oknám s iluzórnym obrazom jazera. Prehodil cez ňu prikrývku a pozakrýval ju tak, aby jej nebolo chladno. Noc predsa nebola letná aj keď výhľad za oknami hovoril o niečom inom. Keď si uvedomil s akou prehnanou starostlivosťou to urobil pustil prikrývku z rúk akoby sa popálil a radšej prešiel k vstavanej skrini na opačnom konci izby, aby sa prezliekol do pohodlnejších vecí. Chrbtom obráteným k posteli začal si zamyslene rozpínať gombíky a uvažovať nad tým, čo ho čaká. Kate mu svojimi otázkami pripomenula Thanatos viac než by si naň sám chcel spomenúť. Ktovie, či tam ešte stále vyčíňa Tieň, vrah, ktorého mal problém dolapiť aj samotný Thos. Len dúfal, že kapitán sa o túto nepeknú záležitosť čo najskôr postará a že nie je natoľko hlúpi, aby svoju rodinu nedostal do bezpečia pri prvej možnej príležitosti. Opäť! Nie, nebude myslieť na to, čo sa tam asi deje, nebude sa tým viac trápiť, jeho služba skončila a teraz je tu. Mal by prestať, trochu sa uvoľniť... takto rozhodnutý odhodil čistú košeľu, ktorú si chcel obliecť a namiesto toho sa postavil pred okno. Zhlboka sa nadýchol, zavrel oči a spojil dlane oboch rúk pri svojom čele. Snažiac sa o meditáciu sa potom usadil tvárou otočenou k výhľadu a začal sa naťahovať. Pochyboval, že by to Kate vadilo ak naozaj spí a nechcel od nej odísť keby sa náhodou prebudila.*

*Objevila se v jakési místnosti s jediným už napohled nepohodlným křeslem a zmateně zírala na dvě ztrápené postavy.Sebe a Kleye.Bože, tváříte se, jako by někdo umřel, prolétlo jí hlavou.
- Neblázni, je to moc riskantní. Koleduješ si o něco horšího, než je vymazání vzpomínek.Já se k nim stejně nedostanu.
Slyšela samu sebe a nevěřícně se dívala, jak chytá Kleye za ruku a pohrává si s jeho prstenem. Kate pro všechny případy pohlédla i na své ruce. Žádné prsteny, ostatně tak tomu bylo i nyní.
-Neboj se. Hlavně když si nás budeš pamatovat. A nezapoměň, že já zapomenu.
Sledovala, jak přikyvuje a bez řečí si sedá na ono nepohodlné křeslo. Po tváři jí stékají slzy a tak raději zavře oči, aby neviděla, jak jí do hlavy koluje malé kovové tělísko, zatemňující všechny její vzpomínky, na toto překrásné místo. Bolest.
Prudce otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Ležela na posteli, přikrytá tenkou dekou. Posadila se a pohlédla na Kleye sedícího vedle ní. Nevěděla jak dlouho spala, ani jak dlouho tu seděl, každopádně mu byla vděčná. Za všechno, co pro ní udělal. Kdyby mu ve vší počestnosti nevlezla do postele, asi by se jen tak zvedla a odešla. Ale teď nemohla. Už kvůli tomu, že s otázkami byl na řadě on a protože i Kate měla na co se ptát.Nevěděla zda si všiml jejího probuzení, ale po téhle větě měl spoustu důvodů jí pozornost věnovat.*
Ty. Tos byl ty! Díky tobě si nás pamatuju! Nezapomeň, že já zapomenu..... Ale proč? Proč?*šeptala zmateně.

Kley Cattling




* Sedel pokojne na posteli vedľa Kate a ticho, ktoré zavládlo v izbe upokojilo aj jeho. Bolo počuť len dva páry dychov, jeden stíšený spánkom a ten druhý stíšený meditáciou, ktorej sa venoval. Čosi ho však neustále odpútavalo od toho, aby celkom prestal myslieť. Mal pocit, že má hlave niečo ako čiernu dieru, ktorá ho priťahuje no zároveň ho ničí- spomienky na Kate. nemohol sa k nim dostať. Až keď začul Katin prekvapený hlas obzrel sa cez plece a zahľadel sa do jej zmätením rozšírených očí. Otočil sa k nej celkom a pretože vôbec nerozumel tomu, čo hovorí prisunul sa bližšie a natiahol ruku, aby ju mohol pohladiť po vlasoch.* Ššš..* zašepkal upokojujúco a medzi prstami hladil pramienky jej vlasov.* Kate, viem, že chceš vedieť kto som rovnako tak ako by som to rád o tebe vedel aj ja, ale ak budeš neustále snažiť sa spomenúť si môžeš si tým len ublížiť.* začal jej dohovárať stíšeným hlasom a potom ju rovnako ako ona jeho pred niekoľkými hodinami vyzval.* Povedz mi o sebe ešte niečo. Čo rada robíš keď momentálne nie si na strelnici?* usmial sa a trochu naklonil hlau tak, aby mohol Kate lepsie pozriet v šere izby do tváre.*

*Když jí zajel rukou do vlasů a hebkým hlasem se jí pokoušel utěšit.* Ne, ne já už to mám! Prosím poslouchej.* Rozhlížela se zmateně kolem sebe, jako by se probudila z té nejděsivější noční můry. Ve tmě byla příšerně dezorientovaná, navíc netušila, kde vůbec je.Pevně mu ruku stiskla, jako by se bála, aby jí neutekl a zahleděla se mu do očí. Sálal z nich klid. Pečlivě si prohlédla jeho posed a zasmála se. Něco takového, jako byla meditace, jí připadalo až moc...... zkrátka to nedokázalo pochopit. Slyšela ho jak se jí na cosi ptá.* Já? * zamrkala překvapeně. * Miluju cestování. Objevovat nové světy, jezdit z místa na místo. Nádhera.* zasnila se a zvedla se z postele.* Sakra. * Vykřikla když neodhadla vzdálenost mezi nočním stolkem a zpříma do něj narazila. Měla na sobě opravdu nepohodlné, tmavé džíny a tak si je bez jakéhokoliv studu sundala a odhodila někam do tmy.* Sorry, jestli jsem je hodila někam kam jsem neměla. Nic tady nevidím.*Pronesla rozespale. Vrátila se zpět do postele, přitáhla si přikrývku blíže k sobě a pokračovala:* Taky zpívám. * začervenala se. * No, nečekej, že ti tady začnu krákorat, v tuhle hodinu.* Zasmála se. *Neptal ses na něco než jsem usnula?* zeptala se a položila mu jeho ruku zpět do klína.*

Kley Cattling



* Kate sa mu po prebudení zdala zmätená, ale ak mal povedťa pravdu teraz sa cítil zmätený zase on. Už už čakal, že mu začne rozrpávať o tom na, čo prišla, ale nakoniec jej pozornosť odviedla jeho posledná otázka. Počúval ju pozorne s úsmevom, ktorý si však v tme izby nemohla všimnúť no on predsa len dokázal rozoznať, keď na podlahu dopadla časť jej oblečenia. Vzápätí Kate pocítil pri sebe opäť no tentoraz už cítil aj teplo sálajúce z jej pokožky. Natiahol sa za prikrývkou, aby ju ňou mohol prkryť, ale čiastočne aj preto, aby si sám zakázal myslieť na veci, ktoré teraz nepripadali do úvahy. * Je tu chladno. dodal akoby na vysvetlenie svojho činu a vzápätí sa už ozval na jej otázku.* Chcel som sa ťa opýtať na to ako dobre poznáš kapitána Thanatosu, ale táto otázka má čas. Teraz ma viac zaujíma to, na čo si prišla... pamätáš? Keď si sa zobudila povedala si, že to už máš. Čo máš?* nechápavo nadvihol obočie a celkom prirodzene sa oprel vedľa Kate o čelo postele, aby si urobil pohodlie.*

* Je tu zima, jo? O tom dost pochybuju. Smála se v duchu.* Asi nic nemám. Zdálo se mi, že stojíme před nějakou místností. Řekl si, že si nás budu pamatovat. A pak ještě něco... * Snažila se jak nejvíc mohla a výsledek se dostavil. * Nezapomeň, že já zapomenu. Říká ti to něco?
/ Je to krátké, píšu z mobilu a tu nejdou dlouhé zprávy /

Kley Cattling




/ jasné to je ok to sa nedá rozpisovať /

* V duchu si pomaly zopakoval Katine slová. Ak niečo také naozaj povedal, a nepochyboval, že to tak aj bolo, potom medzi ním a Kate musel byť hlbší vzťah než na aký si teraz dokázali spomenúť. Prečo inak by jej hovoril, aby si ho zapamätala? Rozhodol sa ignorovať bolesť, zvesil hlavu a sústredil všetky svoje myšlienky len na to, aby z nich mohol vybrať nejakú ešte z obdobia pred zákrokom, ktorý podstúpil. Kútikmi úst mu kŕčovito trhlo a horko ťažko, ale predsa len začal útočiť na bariéru postavnenú v jeho mysli. Akoby bola postavená z nepriehľadného matériálu no čím dlhšie sa snažil tým viac sa materiál stával priesvitnejším až nadobudol podobu mliečneho skla, cez ktoré mohol zazrieť len obrysy.

Nejaká postava, pravdepodobne on, sedel priviazaný o stoličku, ruky za chrbtom mal vykrútené a pooškierané od pút. Sedel naklonený, z čela mu niečo kvapkalo na podlahu v starej prachom zapadnutej izbe a rozširovalo kaluž pri jeho nohách. Bola to krv! Jeho krv a vtedy, keď sa zdalo, že už už stratí vedomie niekto prišiel. Nevedel odkiaľ iba to, že ho mučili, ale ako dlho? Nič im nepovedal. Druhá postava sa k nemu skĺaňala, dotýkala sa ho - zrejeme zastavovala krvácanie na hlave a potom odomkla putá, padol jej bezvládne k nohám celý dobitý a Kate... áno, bola to ona sa k nemu vrhla na kolná a vložila si jeho hlavu do svojho lona, aby ju nadvihla...

Bolesť ho nepustila ďalej, zo stonaním si chytil hlavu do oboch rúk a chvíľu prekonával závrat. * Kate...* hlas sa mu chvel, keď prerušil ticho v izbe a náhle chytil jej ruky do svojich.* Viem len to, že si mi zachránila život, keď ma mučili. Netuším prečo ani kedy a neviem ako je možné, že si na mňa dokážeš spomenúť lepšie než ja na teba...