Byt Kate Sanchezové na Gyre, č. dveří 9

*Unavená prošla chodbou a musela se hodně ovládat, aby nerozkopla dveře.Tak si přála jen sebou plácnout do postele a usnout.Pochybovala o tom, že si zde na ní někdo z jejích bývalých přátel vzpomene a měla pravdu.Když se rozhodla vrátit zpět na zem, byla dvanáctiletá holka.Malá, usměvavá blondýnka s mimozemskou krví.Vešla do ložnice a odhodila svůj kabát někam, kde ho dlouho nebude mít na očích. Povytáhla si zelené kalhoty, které byli u vojáků na zemi obvyklé a zakryla si tak ploché břicho.Lehla si na postel a přemýšlela.* Určitě to vyjde. *Zašeptala a pomyslela si, jaké by to bylo být přijata na válečnou loď, kterou vedl Cass, jeden z jejích přátel, který na ní samozdřejmě zapoměl, jako všichni ostatní.Do pokoje vstoupila Kateina matka a chtěla vědět jak se jí zatím líbí na Gyru.* Mami, však víš, že mi Země chybí. Tam bylo moje všechno. Práce, přátelé, Ros. Ale já vím, že mě chceš mít tady. Určitě je tu víc věcí, které mě budou zajímat, než to, jestli se dostanu na loď a jestli si mě někdo pamatuje. *zamrkala svýma modrýma očima a zabořila obličej do polštáře.Slzy jí tekly proudem a chvílemi se zdálo, že Kate umře zadušením.Uběhlo několik minut a Sanchezová se konečně dokázala uklidnit.Nádech, výdech nabádala se v duchu.Zvedla se z od slz promočené deky a posavila se před zrcadlo. Dívala se na mladou, vysokou a štíhlou dívku, navlíknutou v uniformě agentů na Zemi, zelených hopperských kalhotách a šedivém triku, s tmavě nalíčenýma očima a s ohonem vlasů v medových odstínech.Vybavila si scénu před několika dny.*
Odcházíte agentko Sanchezová?
Ano, pane.Stěhuji se na Gyro.
Cože? Jste si vědoma toho co děláte? Stěhujete se k nepříteli?
Ano, pane.
*Povzdechla si a doufala, že se na loď přesune co nejdřív, že uvidí posledního člověka, který na ní může mít nějaké vzpomínky.Nebo tu zůstane úplně sama?Rozhodla se zajít za někým, kdo jí může pomoci.A navíc, ...... ještě neviděla planetu v nočním světle.*

//Jestli máte někdo problém s čímkoliv, co je tu psané, ozvěte se do SZ. //

/oki, tí čo čítate a viete čo viete, už som si s Kate písala o tom pod akú planétu Thanatos patrí...potrebujem s ňou doriešiť nejaké veci, potom sa to upraví /

/Už jsem všechno opravila /

*Praštila sebou do měkkých peřin, které byly ledabile poházené na velké posteli uprostřed její ložnice. Byla utahaná jako štěně. Dorazila před několika minutami a byla pěkně vytočená. Takového idiota snad ještě nezažila. Co si myslí? Že když na ni zezadu bafne, vyděsí se a omylem vystřelí?* Světlo nad postel. * řekla a přetočila se na okraj postele. Vytáhla z pod ní zaprášenou krabici, kterou neviděla snad roky. Sfoukla z ní prach a otevřela. Naskytl se jí pohled na smlouvy, vyznamenání, důležité listiny a fotky. Pomalu vyndavala jedno po druhém. Její první zbraň, která už dávno dosloužila, první vystřelený náboj, fotky jí a její nejlepší kamarádky Rosalie a pak konečně to co hledala. Oznámení o smazání celého jejího trestního rejstříku. Byla blízko. Ponořila se ještě hlouběji do práce a vytahovala křehké listiny. Armáda, armáda, pojišťovna, armáda, Limbo... Limbo! V rukách třímala velkou obálku. Jemně s ní zatřepala a pak ji zuřivě roztrhla v místě zalepení. Vysypala na postel celý její obsah. Užasle hleděla na hromadu jakýchsi důležitých předmětů. Jinak by je neměla v téhle krabici. Dívala se na fotky, kde byla ona s Kleyem. Odpovídalo to focení, na které si vzpomínala. Ironicky se pousmála a mrkla na hodiny. *Ksakru!* vykřikla a seskočila z postele. Omylem však uklouzla po jedné z listin a tak jí zem dala pořádnou ránu. Rozběhla se k jednomu z kufrů a vyházela z něj celý jeho obsah. Navlékla se do tmavě fialových tpytivých šatů a nohy si nazula do černých lodiček na vysokém podpatku. Na několik minut se zavřela v koupelně a když vyšla, měla plavé vlasy sčesané do drdolu a oči tmavě obtažené. Otevřela další kufr a vybrala dvě své nejmilejší zbraně, které si zastrčila za pásek schovaný pod fialovou sukní. Sundala z věšáku teplý kabát, v ruce sevřela kabelku a vykročila vstříct chladnému večernímu vzduchu.*

*Dveře výtahu se před ní otevřely, a tak mohla vyjed až do posledního patra bytového komplexu. Snažila se při tom dělat co nejmenší hluk, netoužila po tom někoho tu potkat. Na obrazovce naskočila číslice 5 a výtah se zastavil. Vyšla na liduprázdnou chodbu a zamířila ke dveřím s elektronickým zámkem. Přiložila k němu kartu, kterou krom ní vlastnila úklidová služba a její matka. Překročila práh a překvapeně se podívala kolem sebe. Věci, které měla zasunuté hluboko v zásuvkách stolu, se válely na zemi, skříně byly otevřené dokořán a oblečení rozházené po bytě, pod vyskleným oknem se pod slunečními paprsky třpytily střepy. Někdo se jí vloupal do bytu, aby se jí mohl hrabat ve věcech? Rozhodně to nebyl nějaký zlodějíček, co by šel po špercích, pěnězích, elektronice, prostě po věcech co se normálně kradou. Ten by totiž šel do nejbližšího a nejdostupnějšího bytu, ne do nejvyžšího poschodí, kde by musel přes střechu a pak oknem. A navíc, nic nechybělo. Dotyčný tedy musel hledat něco konkrétního. -Čert to vem.- pomyslela si nevzrušeně a začala sbírat věci ze země a dávat je prozměnu do kufrů. Neměla čas ani náladu na to študovat, kdo, nebo proč jí tu udělal takový čurbes. Zabalit nebylo ani takovým problémem, jako dívat se při tom na hromadu rozházených věcí, které si vytahala z krabice. Prohrabával se dotyčný i tímhle? Nasucho polkla a pak se rozhodla. Kley má pravdu. Některé věci je lepší pohřbít tak, aby je už nikdo nemohl vykopat. * Krb, zapnout. * poručila počítači a vzápětí obývák prozářily plameny ve všech možných odstínech žluté a oranžové. Popadla z postele pár věcí, na které měla dobré vzpomínky a zastrčila je do boční kapsy jednoho z kufrů. Cestou sem si vyzvedla dokonce i to, co si nechala na plese a tak už jí zbývalo jenom převléknout se do něčeho nositelného, v jejím případě do maskáčů a černého trika, zaslat matce zprávu, aby nechala zasklít okno, zamknout byt a sjet výtahem do přízemí. Právě včas.*

Zachary




* Pri obrubníku zastalo auto. Na prvý pohľad sa ničím nelíšilo od ostatných v premávke no predsa medzi nimi vynikalo ľahko postrehnuteľným rozdielom. Osobné, športové, žiarivo nablýskané alebo pokryté niekoľkodňovým prachom... všetky mali svojich šoférov a pasažierov ženúcich sa zbesilou rýchlosťou ktovie kam, ale len toto jedno, čierny Taren s dlhou naleštenou kapotou a nepriehľadnými sklami, malo po bokoch vejúce štandardy a vystúpil z neho muž, na ktorom už pri prvom pohľade bolo jasne poznať jeho sebaistú rozhodnosť. Oblečený vo veliteľskej uniforme kde rad zlatých gombíkov žiaril na slnku od krku až takmer po pás, čiernych nohaviciach a plášti, ktorý sa mu pri chôdzi vlnil okolo členkov, pôsobil ako človek, ktorý sa len omylom ocitol na mieste kam nezapadá a priťahuje pohľady okoloidúcich. V ruke držal kúsok bieleho papiera a pohľadom striedavo blúdil od neho po okolitých budovách, pery sa mu nečujne pohybovali ako si popod nos čítal čísla v adrese. Odrazu takmer vrazil do ženy, ktorá sa nečakane vynorila z vchodu jednej z budov takže roztiahol ruky, aby ju zachytil a pri tom ako ju držal okolo ramien mu pohľad padol na jej tvár. * Kate?* zvolal prekvapene a takmer sa zasmial pretože nečakal také bizarné prvé stretnutie, ešte raz zablúdil očami na papierik s adresou takže mladú ženu pustil a o krok od nej ustúpil. * Ste pripravená vyraziť? * kývol hlavou k čiernemu autu a bolo vidno, že sa nezdržiava zbytočnými otázkami či zdvorilostnými frázami o počasí a rodine.*

*Rytmickým krokem prošla chodbou s mramorovou podlahou, takže se za ní ozýval hlasitý klapot. Nepatřila sem. Z místa, kde bydlela přinejmenším pořádná hrstka papalášů, kteří si radši užívali víru velkoměsta, než aby měli někde domeček s rodinkou, se jí zvedal žaludek. Při představě domu někde na okraji města, s velkou postelí, kterou by neobývala sama a párem malých cupitajících nožiček, se jenom pousmála. Ne že by nikdy po něčem takovém netoužila. Možná víc, než si dokázala připustit, ale její minulost a dokonce i budoucnost jí nic takového nedovolovaly. Křečovitě popadla oba kufry a otevřela vchodové dveře. Rozhodně nečekala, že by tu narazila do nějakého zbohatlíka a to hned z několika důvodů. Bylo po plese, většina z nich si buď užívala s novými známostmi, nebo si prožívala pořádnou kocovinu. Alespoň tak si představovala život lidí, co měli na účtu šestimístné ne-li větší částky. A tak jí srážka z další osobou mírně vyvedla z rovnováhy.* Ehm. * odkašlala si a prohlédla si osobu od hlavy až k patě. –Páni, ten sem patří snad ještě míň než já.- prolétlo jí hlavou, ale pak jí konečně došlo, co je osoba zač. * Jo? Znáte snad jinou osobu co vypadá jako já?* procedila skrz zuby, nemyslíc na to, že by mu to mohlo přijít hrubé, nebo nezdvořilé. Ona je hrubá a nezdvořilá, zvlášť když si vzpomene na osobu, se kterou kdysi něco měla, pak ji nechá odejít někam na smrt a nakonec zjistí, že se jí někdo vloupal do bytu. –Leda bys sis mě hochu spletl s Lei, ale ta už nedejchá pěkně dlouho.- napadlo jí, ale nahlas to neřekla.* Připravenější snad ani být nemůžu.* pokrčila rameny a vyrazila k autu, stále s kufry v rukách, mlčela, oči zabodávala do nablýskané kapoty a v duchu Zacha prosila jenom o jedno. – Na nic se neptej, na nic se mě proboha tě prosím neptej.-*

Zachary



* Kate okolo neho prešla s takým rozkošným výrazom chladnej fúrie, že by musel byť z kameňa, aby to v ňom nevyvolalo okamžitú reakciu na úškrn. Rýchlo poskladal papier s adresou a vložil si ho do vnútorného vrecka na kabáte tak, aby mal voľné ruky pretože o malú chvíľu na to Kate dobehol tesne pred autom a zobral jej kufry z rúk tak rázne, že keby nestála nohami pevne na zemi mohla by sa zapotácať. * Dovolíte? * Nanešťastie by to asi ani nezaregistroval pretože sa jej v tom istom okamihu otočil chrbtom a naložil batožinu do kufra auta a potom ho prudko zaklapol. Z pier mu neschádzal úškrn, ktorý na jeho výrazne mužskej hranatej tvári nemal ďaleko od škodoradosti a sfarboval jeho oči temnejšie než keby sa postavil do tieňa budovy kde by sa tak stalo prirodzene. Počkal kým Kate nenastúpi do auta a nakoniec sa usadil aj on, hneď oproti nej. V tom okamihu ako udal šoférovi adresu a konečne sa mohol znovu sústrediť na svoju milú spoločníčku, vylúdil na perách taký nezištný úsmev plný nehy a láskavosti, že aj slepý by si musel všimnúť varovanie, ktoré sa za ním skrývalo. * Vidím, že ste z nášho stretnutia rovnako nadšená ako ja keď sa mi Kley ozval, ale ako som vám už povedal nemám ani tú najbanálnejšiu predstavu o tom kde by v tejto chvíli mohol trčať jeho zadok.* Nevolil síce práve džentlmentský spôsob vyjadrovania, ale niečo mu navrávalo, že pri tejto žene s tým nebude mať nijaký problém. Nakoniec.. mohla by to byť ešte zábava keby sa netvárila tak akoby stačilo len málo a vrhne sa mu po krku.* Takže navrhujem toto...* predtým než začal sa zhlboka nadýchol a predstieraný láskyplný úsmev na jeho perách o stupienok poľavil. * Bude to dlhá cesta s jednou ešte dlhšou zastávkou takže si nebudeme robiť napriek. Akokoľvek sa vám to nemusí páčiť od chvíle ako ste nasadli do tohto auta ste prakticky členkou posádky Thanatosu a ja som rovnako od tejto chvíle váš nadriadený, aspoň kým sme ešte tu a nie na lodi pretože tam už sa zodpovedáte kapitánovi.... Rozumiete mi? * Vedel, že Kate neuveriteľne provokuje svojím nadradeným prejavom, ale prečo by si nerypol, keď začala prvá? V duchu sa smial zatiaľ čo jeho tvár zostávala navonok pevná a chladná ako mramor.*

/ nemohol som si pomôcť /

*Překvapeně vydechla, když zjistila, že v rukách už nedrží ani jeden kufr. Pokrčila rameny a nasedla do auta. Samozřejmě si všimla jeho výrazu, ale připadala si tak… vyřízená, překvapená, naštvaná, že do něho radši ani nerýpala. Uvelebila se na sedadle a přehodila si nohu přes nohu. Při jeho poznámce se zasmála. *Nikdo neříká, že nejsem nadšená. No, radostí teda taky neskáču, ale…* zmlkla. Možná to bylo tím, že jí došla slova, ale spíš se bála, jaká hloupost z ní zase vypadne.* A můžete se přestat tvářit jako bych byla nějaké měsíční štěně s obrovskou rudou mašlí na hlavě? * Naklonila hlavu na stranu a napodobila jeho úsměv.
Nakonec jí ale ztvrdnul na rtech. Nevěděla jestli to myslí vážně, nebo si z ní jenom dělá blázny. Pche, její nadřízený? Myslí si snad, že je na dálkové ovládání, bude poslušně plnit rozkazy a dodá k tomu jako bonus kýbl úcty? Asi se přepočítal.* Ne.* odvětila s klidem a usmála se.* Ale líbí se mi váš přístup.* dodala a upřela pohled z okna. Nevěděla kam jedou, ale pohled na hýbající se obraz města, který jako by proti nim utíkal, jí připomínal, jaké je to opouštět místo, k němuž měla nějaký vztah. Zamyslela se nad tím co říkal. Vážně by mu neměla dělat naschvály, ale co když s tím nemohla nic dělat, prostě si nemohla pomoct.* Delší zastávku? Kde budeme stavit? * otočila se zpět k němu, aby projevila alespoň minimální množství zájmu.*

Zachary




* Pohodlnejšie sa usadil na sedačke potiahnutej kvalitnou čiernou kožou a lakťom oprel o výstupok na dverách práve tak, aby si mohol rukou včas prejsť po ústach akoby sa z nich snažil zotrieť stopy masla po raňajkách. V skutočnosti však išlo o úsmev, ktorý sa mu začal nebezpečne drať z hrdla, a preto ho bruškami prstov dusil na perách skôr ako by sa stihol prebrať k životu a zaburácať v malom vnútornom priestore vozidla. Navonok pri tom vyzeral zádumčivo, oči spola prekryté viečkami tiež neposkytovali nijaký dôkaz o jeho skutočnej nálade, preto bol jeho hlas tak kontrastne príjemný vzhľadom k tomu ako sa tváril. * V tom prípade sa budete musieť zmieriť s mojou neustálou pozornosťou a kontrolou, bude mi potešením naučiť vás plniť moje príkazy aj keď sa vám môže zdať, že toho nie som schopný... nerobím rozdiely medzi tým, čo by podľa mňa mali zvládať muži a čo ženy. * Na okamih dovolil svojmu zraku vysledovať neurčitú trasu Katinho pohľadu. Ulice mesta sa pred nimi odvíjali ako drievko omotané pestrofarebným motúzikom a poskytovalo rozptýlenie.* Čo sa týka vašej otázky... musíme sa cestou zastaviť po súčiastky pre Thanatos.* Odpoveď zdanlivo jednoduchá ani spolovice nevysvetľovala aká komplikovaná a nebezpečná niekedy býva návšteva na planéte Iliwian aj keby mala byť iba veľmi krátka. * Takže v čom sa vyznáte Kate? * opýtal sa rýchlo pretože sa mu nechcelo do podrobností vysvetľovať cieľ ich zastávky ako aj ostatné dôvody s tým súvisiace. Zdalo sa, že toto ho zaujíma oveľa viac. Ani náznakom nevedel odhadnúť v čom by mohol spočívať prínos toho krehkého žieňaťa, ktoré teraz sedelo oproti nemu a to ešte na bojovej lodi akou je Thanatos.*

*Probodávala ho pohledem, obočí nadzvednuté a na rtech ironický úsměv. Vůbec se necítila ve svojí kůži a měla z něj pocit, jako by si z ní jenom dělal legraci, což bylo dost možné. Zasmála se.* O to naučit mě poslouchat se snažilo už hodně lidí.* pokrčila rameny a znovu naklonila hlavu na stranu.* Zas tak moc si nevěřte.* Snažila se brát jeho reakce s klidem, ale spíš z něj byla pěkně nervózní. Zajela si rukou do hustých vlasů a natočila si jeden pramen na prst. Součástky? Škoda, že jí neřekl víc, třeba to bude zábava, jestli přistanou na nějaké pořádné planetě.*Když mi nechcete říct víc.* Zase od něj odvrátila pohled někam do neurčita. Vadilo jí když jí někdo sledoval, ať už zblízka, nebo zdálky. Byla až moc…. Nadostřel, předvídatelná, nechráněná. Jako teď, i když proti ní seděl zdaleka snadný soupeř a bojovali ve slovních přestřelkách.* V čem se vyznám?* překvapeně se na něj podívala. Ona sama vlastně nevěděla jak to správně popsat. A tak jenom natáhla ruku před sebe, zformulovala jí do fiktivní pistole a symbolicky ohnula palec, jako by mačkala spoušť. * Nechtějte vidět obsah jednoho z těch kufrů.* usmála se, opřela si hlavu o opěrku sedadla a zavřela oči.*Za jak dlouho budeme na místě?*

Zachary



* Snažil sa odhadnúť ženu, ktorá sedela oproti nemu na pohodlnom čiernom sedadle a ktorá sa na niekoľko dní mala stať jeho podriadenou. Keď hovorila o tom ako sa ju už predtým pokúšali skrotiť, so zjavným neúspechom, mal pocit akoby jej očami na krátky okamih preletel trepotavý tieň, dotkol sa dúhoviek, sfarbil ich a hneď sa zase vytratil ako Kate poznove obrátila tvár k oknu. Z toho, čo mu povedala, aký postoj voči nemu zaujala v malom priestore auta a to, že sa väčšinu času snažila vyhýbať očnému kontaktu s ním o mnohom svedčilo. Aká hrubá a nedobytná bola škrupinka rezervovanosti, do ktorej sa zahalila? A čo sa skrývalo pod ňou? V končekoch prstov na ruke pocítil slabé mravčenie, keď ňou siahol pod okraj čierneho kabáta k puzdru, čo mal koženými popruhmi pripevné k hrudi. Tmavá látka kabáta ho dokonale zakrývala a navonok poskytovala len pohľad na zdanlivo uhladeného muža bez kúska chladnokrvnosti v tele. Ale keď vytiahol zbraň a poťažkal ju v dlani do očí sa mu vkradlo niečo, čo z celého jeho výrazu a postoja robilo veliteľa viac než slová, ktorými by sa ako veliteľ mohol v spoločnosti predstaviť, viac než ako by sa svojou hodnosťou snažil urobiť dojem na Kate. V priebehu niekoľkých sekúnd zbraň rozložil na jednotlivé časti, z ktorých pozostávala a ponúkol ich žene oproti sebe.* Chcem vidieť aká ste dobrá, na obsah vašich kufrov nie som zvedavý rovnako ako vy nie ste naozaj zvedavá na to či teraz len žartujem pretože vás môžem ubezpečiť o tom, že to myslím smrteľne vážne.* Usmial sa jemu typickým spôsobom, nenáhlivo cez kútik úst. Bola v tom výzva a slovami akoby len podčiarkoval zaujímavosť celej situácie. * O ostatné sa zatiaľ starať nemusíte. Chcem vidieť ako ju zložíte.* zbraň v jeho rukách mierne oťažela, ale mal ich pevné a vystreté, čakal ako Kate zareaguje. Nedal jej ľahkú úlohu. On sám sa naučil správne narábať s komplikovanou D2- jkou až po niekoľkých týždňoch kurzu, ale ak mal zobrať túto ženu na svoju loď a brať ju ako ostatných jej členov potom musí dokázať, že si svoje miesto na Thanatsoe naozaj zalúži...*

*Vůbec jí nepřekvapilo, že ignoroval její otázku ohledně příjezdu. A když jeho ruka zamířila kamsi, kde se pravděpodobně mohla skrývat zbraň, jediným neznatelným trhnutím hlavy na něj upřela pohled a ujistila se tak, že na ní nehodlá zamířit. Prožila několik podobných situací a tak rozhodně věděla, ať to bylo sebenepravděpodobnější, že by se něco takového klidně mohlo stát.
Mlčky pozorovala, jak se zbraň rozdělila na pár součástek, které na první pohled vůbec nepasovaly k sobě a snažila se zjistit, co má zalubem. A taky se to za pár sekund dozvěděla. *Pravda, to mě vážně nezajímá, složím vám to tak či tak.* V očích se jí objevila jiskra a chuť k provokaci. *Opatrně. * vypustila přiškrceným hlasem a vzápětí se za sebe trochu zastyděla. Občas sama sebe nechápala, jak jí může od někoho jiného vadit špatné zacházení s jejími milovanými předměty, když ona sama s nimi běžně třískala o zem. Neslyšně se zasmála a zavrtěla hlavou. Nebyla žádná amatérka, ale štvalo ji, že musí někomu něco dokazovat. *Mohl ste mi ji alespoň ukázat, než ste z ní udělal tohle, zabralo by to míň času.* hodila po něm vražedný pohled. Natáhla se pro jednu ze součástek, ale zbytek mu nechala v ruce. Když už takhle, tak ať je i on alespoň trochu užitečný.
Přinula si součástku k očím a pečlivě si prohlédla každý její detail. Mohla tak poměrně rychle zjistit o jaký typ se jedná.* To vypadá na Déčko.* říkala si sama pro sebe. Očima přebíhala po jednotlivých detailech a snažila se v paměti najít nejdůležitější informace. *Takže, jak dlouho už pracujete na Thantosu?* zeptala se, aby přerušila to nechutné ticho mezi nimi. Někteří se možná líp soustředili za ticha, no ona mezi ně vážně nepatřila. Potřebovala s někým během činnosti mluvit, i když ho občas vůbec neposlouchala. Vzala si pažbu, ke které pomalu připojovala další části. Prsty jako by byly v souladu s jejími myšlenkami, žádné zaváhání, jenom mozek pracující na plné obrátky. Už dávno pochopila, že tahle zbraň není nic pro nezasvěcené a složit jí nebude jen tak lehké. * A odkud se vůbec znáte s tím šílencem Kleyem? * Obsah jeho rukou se pomalu ale jistě začínal zmenšovat a nakonec na nich zůstala jenom spoušť. Natáhla ruku směrem od nich, protože zbraň by mohla sama vystřelit, i když by byla zajištěná a zasunula spoušť na svoje místo. Nic se nestalo. Hodila po něm další ze svých pohledů alá „Už mi věříte?“ a přejela prstem po chladném kovu. * D2. Zvláštní volba.* Bez dalšího slova mu zbraň podala a čekala na jeho reakci.*

Zachary



* Prijímal Katine znechutené poznámky akoby boli kvapkami zakalenej vody takže po ňom jednoducho len stiekli a nezanechali mu v duchu ani stopu rozhorčenia hoci by bolo také ľahké podľahnúť zlej nálade. Namiesto toho sa pohodlnejšie usadil na sedadle a s neskrývaným záujmom sledoval jej počínanie so zbraňou, ktorá jemu dala tak zabrať. Nepochybne D2- jku nemala v rukách tak často, aby ju vedela zložiť tak rýchlo ako ju on rozdelil na jednotlivé časti, ale o to bol Katin výkon hodný väčšieho obdivu. Oprel si hlavu vzadu o opierku a lenivo prižmúril oči neuhýbajúc pohľadom.* Spoznali sme sa na Thanatose. Slúžili sme v tom istom oddiely až kým mňa nepovýšili a jeho neprevelili do iného sektoru. Dotiahol by to ďaleko nebyť toho rozporu s kapitánom, po ktorom dostal odporúčanie a ...* zakýval rukou ako na rozlúčku čím dosť jasne naznačil, čo nasledovalo. Síce sa pri tom uškrnul, ale v jeho výraze nebolo nič veselé akoby ho tá skutočnosť ani najmenej nepotešila. * A keď rátam, že sme do služby nastúpili skoro v rovnakom čase môže tomu byť už päť alebo šesť rokov.* Stíchol akoby netušil, čo by mal k tomu ešte dodať, a tak radšej len obdivne pískol a vzal si od Kate zloženú zbraň. Chvíľu ju poťažkával v ruke a keď si ju poznove vložil do puzdra pod plášťom venoval jeden zo svojich výnimočných úprimných úsmevov.* Je to zbraň veľkých možností a dokonale užitočná v našom povolaní kde sú často možnosti len dve – buď prežiť alebo zomrieť. Teraz už aspoň viem, že vaše slová neboli len planým chválením sa.* Kolesá auta náhle prestali drviť drobné kamenie, vozidlo zastavilo. Nečakal na nijaké pozvanie ani upozornenie a už otvoril dvere, vystúpil a stojac vedľa auta čakal kým tak neurobí aj Kate. Boli v dokoch a všade naokolo vládol chaos a zhon, obrovské telá vesmírnych korábov aj ich o niečo skromnejších príbuzných stáli ako mlčanlivé a čakajúce obelisky tvarov a dokonalých línií..*

* Pět, šest let. Pravděpodobně ho měla ukrytého někde v paměti pět, šest let. Prakticky by to odpovídalo, vzhledem ke všem událostem v jejím životě. Zachytila i jeho poznámku o povýšení. Určitě se ho v nejbližší době zeptá i na hodnost, ale teď ne.* To je, ale upřednostňuju lehčí a rychlejší zbraně.* Poklepala si rukou na pouzdro, které měla zavěšené zhruba na stejném místě jako on. * Ale to už je o vkusu a podmínkách. * usmála se a pokrčila rameny. Auto se po chvíli zatavilo a jí se z okna naskytl pohled na lodě různých tvarů a velikostí, ale i na početné skupiny lidí, kteří si pečlivě dělali svojí práci. Stejně jako Zach vystoupila z auta a zůstala stát vedle něj. Aniž by na něco čekala, vytáhla si z auta zavazadla. Rozhlédla se kolem sebe. Tohle místo bylo fascinující, o tom žádná. Opřela se o jeden z kufrů a podívala se na Zacharyho.* Takže, řeknete mi konečně kde se máme ještě stavit?

Zachary




* Kútikom oka šibol po profile Katinej tváre akoby hodnotil viac než len jej výzor, ktorý bol vskutku utešený pre oči. S blond vlasmi, tvoriacimi okolo hlavy zlatistú auru, jemnými črtami a postavou, ktorá bola oproti nemu ako postava bábiky, pripomínala zjavenie čírej nevinnosti. Aspoň do doby kým neotvorila ústa pretože potom už nemohlo byť pochýb o tom, že práve tento druh anjela by vraždil už len za to keby ju niekto nazval krehkým žieňaťom. A predsa miestami akoby bola neistá aj sama zo seba, človek by si ju pritúlil na hruď no hneď by z toho vyšiel celý doškriabaný. Musel teda prirodzene zauvažovať nad tým či by zvládla slúžiť pod jeho velením aj keď by sa to určite nezaobišlo bez slovných potýčok. Mimovoľne sa usmial jedným kútikom pier, čo mu dodalo mierne ironický, mierne pobavený výraz a z vnútorného vrecka na plášti vytiahol neveľký kotúč pripomínajúci tubu, stlačil jeden z gombíkov na okraji a kotúč sa rozprestrel na plochú tabuľku veľkosti približne strany v knihe. Podal jej ju do rúk s už aktivovanými informáciami. Jednalo sa o video záznam posledných správ na Iliwiane. V gigantickej obchodno výrobnej spoločnosti, ktorá na planéte sídlila sa veci v posledných rokoch výrazne zmenili k horšiemu. Krivka zločinnosti narastala, Iliwian ako centrum mnohých kultúr a cudzincov mal veľmi krehkú stabilitu, ktorá sa mohla kedykoľvek zrútiť. Revolučný dav sa zhromažďoval pred bránami vysokej formálne vyzerajúcej budovy a v pokrikoch si žiadal hlavu najvyššieho vládcu. Ozval sa neklamný zvuk streľby a o niečo hlasnejší výbuch, potom obrazovka zazrnela a stmavla. To bol koniec oficiálnej správy. * Na Iliwiane je jeden z najväčších trhov pre vesmírne lode. Len tam môžeme zohnať súčiastku pre Thanatos a odstrániť posledné škody. * Zrazu si uvedomil, že Kate netuší, čo sa na lodi stalo, a tak to rýchlo zhrnul pár stručnými vetami.* Naposledy bolo na Thanatose veľmi rušno. Nejaký šialenec, čo vraždil členov posádky, aby si z nich vzápätí pripravil obed, sa vyhodil do vzduchu v nákladnom priestore práve v okamihu, keď ho už mali dostať. * Zamračil sa s trochu kyslým úsmevom a pokrútil hlavou na znak toho, že tie udalosti sú už vecou minulosti. A hoci nebolo zvykom, aby sa na bojovej lodi stávalo niečo podobné, smrť bola na palube vždy prítomná a poschovávaná v tieňoch. *

*Převzala si od něj tabulku a zadívala se na video. Dav nespokojených lidí tisknoucí se u sebe s transparenty, každý vyzbrojený nějakou tou zbraní, ať už podomácku vyrobenou, nebo jednou z nejmodernějších, která se dá na trhu sehnat. * Co se tam…. * Větu už nedokončila, protože obraz zhasl. Iliwian. Tuhle planetu neznala, ale kdyby nevěděla, o kterou planetu se jedná, měla by za to, že je to země před několika lety. *Každopádně by to mohla být zábava. * pokrčila rameny a vrátila mu tabulku. * Takže, kdy vyrazíme?

Zachary




* Keď hľadel na prístav profil tváre akoby bol ostro vyrezaný z oblohy, ktorá tvorila jeho pozadie. Dokonca aj pery sa stiahli do prísnej línie a pochmúrne myšlienky z nich zotreli všetku mäkkosť, v očiach sa však zapálil temný oheň. Vzal si od Kate tabuľku a vtedy sa na ňu pozrel tým pohľadom, ktorý ako horký blen v sebe trávil akúkoľvek chuť na smiech.* Nechcem, aby ste si na mojej lodi niečo dokazovali. Ak vám dám rozkaz, aby ste sa stiahli urobíte to. * Za tými slovami bolo cítiť viac ako len neústupnosť veliteľa, ktorým bol každou bunkou svojho tela. Len rýchly záblesk v očiach naznačil, že si v sebe nesie tieň nepríjemnej spomienky, ktorá mohla mať šťastný koniec, ale nestalo sa tak.
Uvedomil si až príliš neskoro, že sa neovládol a neudržal bezvýraznú tvár preto to v okamihu napravil, stiahol sa a aj jeho duch akoby ustúpil hlboko, dovnútra hrude tam kde bol len tieňom a skutočné svetlo vrhala iba nezlomná rozhodnosť no príliš oslepovala, aby ho druhí mohli poznať takého akým bol v skutočnosti. Vykročil dopredu, neobzrúc sa za seba. Auto už dávno odišlo a pred Kate sa rozprestieral iba výhľad na dok a mohutné kostry lodí. Pod nimi sa ako telá drobného hmyzu hmýrili ľudia. Oblečení v uniformách alebo v neformálnom oblečení, podľa ktorého sa dalo zistiť len to či posádky patria k loďstvu niektorej z planét Equlibria alebo sú to Cudzinci, ako volali ľudí bez pevného cieľa pretože ich domovom bola loď, na ktorej sa predierali vesmírom plniac dojednané dohody, najaté posádky.
Prešiel skrz hlúčik turistov, ktorí v ruchu netušili kam by sa mali pozrieť skôr a s polootvorenými ústami sa snažili nájsť niekoho kto by im napovedal správnu cestu. Nikto však na nich nemal čas, posádky nakladali alebo vykladali tovar, vysoké kovové debny s neurčitým obsahom alebo robili údržbu strojov pred odletom.
Ich loď bola až na kraji dokov, obklopená oveľa nižšími plavidlami preto už z diaľky pôsobila takmer gigantickým dojmom. Jeden z mostíkov bol spustený na pristávaciu dráhu a dnu aj von sa hrnuli zástupy posádky, na tvárach im bolo poznať sústredenie a tiež niečo, čo sa nedalo postrehnúť na prvýkrát. Niektorí z nich si všimli kapitánov návrat a zodvihli ruku na pozdrav potom sa však vrátili k svojej práci, nakladaniu mohutných zapečatených debien, ktoré sa dali prenášať len s pomocou hydraulických vozíkov no aj tie samotné boli obdivuhodnej veľkosti hoci zdanlivo pôsobili ťažkopádne a veľmi komplikovane.
Zastal tak, že mal vo výhľade celú loď a po chvíli jej tichého obdivovania, ktoré sa mu odrazilo v náznaku hrdosti aj na tvári, obrátil ju cez plece ku Kate a prehovoril.* Belerofon. * jemne kývol hlavou k lodi.* Je veľa vynikajúcich lodí, ku ktorým nie je roveň, ale mňa ako jeho kapitána ešte nikdy nesklamal a to je dôležitejšie. Čo poviete?* pýtal sa jej na názor, ale v skutočnosti mu jej odpoveď mohla povedať viac než po hodinovom pohovore.*

*Jediný jeho pohled v ní vyvolal mírnou nejistotu, obavy, že řekla nebo udělala něco co neměla. Tenhle pohled na něm zaregistrovala poprvé. Jako by ho strašila zlá vzpomínka, která se nedala jen tak smazat. Kdyby byla někým jiným, možná by se ho začala vyptávat co se stalo a jestli je všechno ok, ale sama za sebe by něco takového udělat nemohla. Měla spoustu vzpomínek, co jí pronásledovaly od rána až do večera a měnily ji k nepoznání.
Bez mrknutí oka přikývla a pokusila se o nevtíravý úsměv. Pokračovala tedy za ním, táhnouc za sebou kufry a vyhýbala se ostatním, kteří jí obklopovali ze všech stran. Konečně dorazili na místo, které hledali. Naskytl se jí pohled na loď, ani zdaleka ne největší v přístavu, ale i tak gigantických rozměrů, která byla ostatně jako každé místo v docích, obklopená pracující posádkou. Zachytila Zachův výraz a posléze i jeho otázku a pobaveně se usmála. Co by mu asi tak měla říct? Byl kapitánem úžasné lodi, na níž musel být nepředstavitelně pyšný, ať by byla jakákoliv. Něco jako rodič, který je pyšný na svého potomka, ať už je jaký je. A i když se tahle loď, jak už sám řekl, nejspíš nemohla rovnat ostatním, pro něj musela být právě tou věcí, jejíž ztráta by ho mohla zasáhnout.* Musíte na ni být hrdý. *Očima přejela po zvláštních tvarech Belerofonu.* Uznávám, nejsem žádný lodní expert, ale z toho mála lodí co jsem kdy viděla, je tahle určitě na vrcholu žebříčku. * zamála se a nakonec si všimla několik lidí z posádky kapitánovi zamávalo na pozdrav. Teprve teď si uvědomila jeden zásadní fakt. * Musí být záhul velet tolika lidem.

Zachary





Počkajte, keď uvidíte Thanatos.* odvetil na Katinu poznámku, ale očividne ho jej odpoveď potešila takže mu prísne črty tváre na okamih zmäkli a pier sa dotkol ľahký úsmev. Jeho mužská hrdosť bola polichotená viac než by si bol sám priznal.
- Kapitán Era! –
Zvuk ženského hlasu ho prinútil odtrhnúť pohľad od Katinej tváre a práve vtedy zahliadol ako sa cez skupinku pracujúcich robotníkov predrala nevysoká útla brunetka. Čierny plášť uniformy jej víril okolo členkov ako kráčala k nim a už zďaleka bolo na takmer dievčenskej tvári badať úľavu. Vlasy sa jej v osamelých prstencoch krútili v blízkosti oboch spánkov inak ich mala začesané do tuhého uzla vzadu na hlave takže mohli dokonale vyniknúť jej mačacie oči, ktorými si bez najmenšieho zaváhania prezrela Kate od hlavy až po päty. Na okamih našpúlila pery akoby nad niečím horlivo uvažovala, ale potom sa uvoľnila a usmiala.
- Poručíčka Lyara. Dúfam, že máte pre mňa dobré správy. Odstránili mechanici ten problém s čerpadlami v sektore X? – Zacharyho pohľad skĺzol poza Lyarino plece na trup Belerofonu, ktorý sa posledných niekoľko dní spamätával v miestnych dokoch po zrážke s Tachriánmi. Z hlasu mu bolo cítiť starostlivosť akoby sa pýtal na zdravie vlastného dieťaťa a keď to Lyara postrehla iba žmurkla na Kate a odpovedala kapitánovi bez zbytočného zdržiavania. Vedela, že sa už nemôže dočkať kedy odtiaľto vypadnú a ona bola na tom rovnako.
- Hotovo pane, nemal by s nimi byť už žiadny problém, ale to záleží od toho nakoľko veríte Orekovi a jeho schopnostiam. – uškrnula sa takmer v tej istej chvíli ako Zachary.
- Poznáš môj názor Sien. – uvoľnil sa a odrazu nebol už natoľko formálny. Kate mohla postrehnúť aj podľa toho, že mu nerobilo problém osloviť poručíčku po mene, že sa poznajú už dlhší čas a vzťah medzi nimi dávno prestal byť iba pracovný. Samotnému Zacharymu sa zdalo akoby Sien poznal už od mala a bola jednou z tých, ktorým dôveroval nech sa jednalo o čokoľvek.
- Toto je Kate Schanezová, nová členka posádky Thanatosu. Pôjde s nami a na Iliwiane môžeme preveriť jej schopnosti. Ukáž jej prosím ťa kajutu a vnútro lode. –
Zachov pohľad v sebe skrýval niečo málo z neústupčivosti a skrytej zvedavosti. Pamätal si ako Kate bez námahy zložila v aute jeho zbraň, ale nie je zručnosť ako zručnosť. Zastával názor, že až v skutočne vyhrotenej situácií sa ukáže pravý charakter človeka.
Sien už nemusel nič hovoriť, pohľadom sa zamerala na Kate a priateľsky k nej vystrela ruku.
- Je to už dávno, čo sa v posádke ocitol niekto nový. Som rada, že tu konečne máme čerstvú krv... som Sien Lyara. – predstavila sa po sviežom úvode a v očiach jej zaiskril smiech.
- Neviem či radšej bývaš sama, ale bolo by fajn mať znovu spolubývajúcu. -

*Spokojeně se pousmála, když ho svým názorem potěšila. Z dumání jí vyrušil až ženský hlas, který směřoval k nim. Zaostřila pohled na osobu, prodírající se davem, které se na tváři povaloval jistý druh úlevy, že znovu vidí svého kapitána. Zachary nejspíš patřil k těm, k nimž se úcta budovala téměř sama od sebe.
Měla chuť se od srdce zasmát, když si všimla, jak si ji Sien prohlíží. Pěkně od hlavy až k patě. Jejich konverzaci poslouchala jen napůl ucha, stejně nevěděla o čem ti dva mluví. Teprve když v hovoru padlo její jméno, usmála se a nervózně se ošila. Slovo testovat nesnášela. Připomínalo jí známkování ve škole….a to zas připomínalo školu.
Stiskla Sien ruku a pak se zakřenila.* Čerstvou krev…zní to spíš, jako byste mě chtěli zabít, vykuchat a sníst. Doufám, že kanibalismus nepodporujete. Jak už si slyšela od kapitána, já jsem Kate Sanchezová. A ohledně kajuty…pokud ti nebude vadit, že spolubydlící bude psychopatická blondýna, co si tahá v kufru samopaly, pak mi bude potěšením.* Zažertovala a věnovala ženě mrknutí.*

Sien





- Žartuješ?- zvolala Sien s nadvihnutým obočím no pobavený tón hlasu naznačoval, že jej pramálo záleží na tom ako Kate ohodnotila samú seba pretože vzápätí rýchlo dodala: - Keby si nebola psychopatická blondína, čo si v kufri ťahá samopaly ani by som ťa nechcela mať na izbe. Bola by s tebou príliš veľká nuda, ale takto aspoň viem, že sa mám na čo tešiť. – zasmiala sa presne tak dievčensky ako na druhých zvykol pôsobiť jej výzor. No útlosť jej postavy vynahradzovala húževnatosť, ktorá sa prejavila okamžite, keď sa kývnutím hlavy rozlúčila s kapitánom a gestom ruky naznačila Kate smer, ktorým budú kráčať. Išla pár krokov pred ňou a všetko okolo seba komentovala občas s náznakom úškrnu na perách alebo zamračením.
- Tak s touto cháskou sa radšej nezaplietaj ak nemáš žalúdok na pokútne hry a vysoké stávky.– kývla hlavou smerom ku skupinke hrubo vyzerajúcich chlapov, ktorí práve nakladali najťažšiu časť debien. Svaly na rukách a mohutných šijách sa im napínali a z čiel cícerkom tiekol pot. Sem tam bolo počuť tichý smiech sprevádzaný neslušným vtipom, ale to všetko utíchlo akonáhle zahliadli Sien a jej spoločníčku.
- Hej! Poručíčka Lyara! Vidím, že máme novú posilu. Nejaká by sa nám zišla aj tu, nechcete nám ju na chvíľku požičať? - zahulákal muž stojaci najbližšie k nim, keď si z hlavy galantne strhol čiapku tvoriacu časť jeho uniformy a poklonil sa tak hlboko až sa nosom takmer dotkol kolien. Vojak do špiku kosti, nijak zvlášť slušný a Sien ho veľmi dobre poznala. Netrvalo dlho vybudovať si u neho rešpekt zvlášť po tom, čo mu do brady zasadila úder pravačkou, keď sa ju naposledy pokúsil chytiť za zadok. Odvtedy mal ich vzťah výlučne zapáračný no neútočný charakter a nemálo za to mohla aj podpora kapitána Eru.
- Ak ti už nestačia pomáhať tvoje dve ruky potom ti nepomôžem ani ja. Ale je v moje moci vybaviť ti penziu Tarya, tak radšej sklapni a rob za čo ťa platia.- odvrkla Sien naoko sladko, ale jej úsmev bol mrazivý a chýbalo v ňom svetlo. Potom sa obrátila ku Kate a tesne predtým ako ju voviedla do vnútra lode prehodila jej smerom akoby jej chcela dodať odvahy.
- Netráp sa tými hlupákmi. V podstate sú tu len na ťažkú prácu ako otroci na galejách...- uškrnula sa a pokračovala - ... ale skutočných mužov môžeš poznať podľa troch pásikov na uniforme. – zasmiala sa a naznačila prstami na vlastnom ramene kde by tie pásiky hodnosti mali byť. – To je už iná trieda. –
Viedla Kate hlbšie do trupu lode, prechádzali cez chodby, ktorých lesklý povrch sa odrážal na náprotivnej stene takže aj keby tadiaľ človek kráčal sám mal by pocit, že mu niekto robí spoločnosť. Systém s akým sa jednotlivé chodby križovali a rozvetvovali zachycovali malé orientačné plány vložené do rámu stien vždy na koncoch sektorov. Práve sektor G4 slúžil ako ubytovňa a bol druhým najväčším sektorom na lodi hneď po nákladných priestoroch a zbrojovni.
Až po niekoľkých minútach chôdze Sien náhle zastala pred dverami, ktoré boli rovnaké ako ostatné vrúbiace celú jednu stranu chodby. Otvorila ich dotykom ruky na vedľajšom paneli a masív tepaného kovu sa okamžite odsunul z cesty až kým sa im nenaskytol pohľad na vnútro izby. Bola skromne, takmer sparťansky zariadená, ale vždy tu bolo cítiť účel.
- Tak, vitaj v dočasnom domove. Pokojne sa zlož a potom ti ukážem mostík a sklady. Máš nejaké otázky? –

* Usmála se, posbírala si svoje saky paky a vyrazila za Sien. Sotva stíhala její tempo, protože se pořád rozhlížela kolem sebe s údivem v očích. Při Sienině pošťuchování s jedním z "otroků" se zasmála a jakmile navrh, aby jim šla pomoct, nasadila ironický výraz a pronesla něco ve smyslu Taky mě těší.* Sien, jedoho dne poznáš, že i ti s vysokou hodností ti můžou rozdat pěkně špatný karty. * podotkla s mrazivým výrazem spůsobeným neblahou vzpomínkou. Zaplašila jí tedy a znovu se vydala za ženou. Prohlížela si kovově lesklé stěny, snažila se zapamatovat si cestu do obytného sektoru, ale zdálo se, že je to marné. Jednoduše bude orientační plány používat ještě řádku dní. Zastavili se před dveřmi, které se po jediném dotyku otevřely. Pohlédla dovnitř kajuty a usmála se. Ještě nikdy se nikde necítila doma, nepotřebovala nějaké speciální podmínky, stačila jí postel, koupelna a strava. Posadila se na postel a kufr hodila vedle ní.* Otázky? Ani ne. Jenom by mě zajímalo, za jak dlouho se dostaneme na Thantos, když máme cestou udělat ještě jednu zastávku. Ale to mi můžeš říct po cestě ne?

Sien



* Oprela sa plecom o rám dvier, ktoré by sa inak automaticky zavreli a rozhliadla sa po izbe kritickým pohľadom. Mala pocit, že Kate by sa na podmienky ubytovania nesťažovala aj keby na to mala oprávnený dôvod, a tak na moment podľahla pokušeniu a vybavila si v mysli spomienku na to, aká jej izba pripadala vtedy, keď bola nováčikom na lodi ona. Možno sa jej spočiatku zdala až príliš neosobná, ale keď si do špeciálnych úchytiek v skrini uložila svoju novú uniformu cítila sa oveľa lepšie. Jemne potriasla hlavou akoby z nej vyháňala neodbytnú myšlienku a celú svoju pozornosť venovala Katinej otázke.* Samozrejme, určite si zvedavá na loď a to ako to tu funguje. To ostatné, čo chceš ešte vedieť ti poviem cestou.* Vyšla späť na chodbu a počkala kým ju Kate nebude nasledovať. Na okamih zaváhala, čo jej má ukázať ako prvé, ale sklad zbraní sa jej zdal už kvôli Katiným záujmom tou najvhodnejšou voľbou. Zamierila preto do skladiskového sektoru na druhej palube a medzitým sa Kate zverila so svojimi odhadmi.* Neviem koľko ti toho už kapitán stihol povedať, ale potrebujeme na Iliwiane dokúpiť súčiastky na Thanatos a myslím, že pár skrutiek by bolo dobrých aj pre Belerofon.* uškrnula sa potľapkajúc rukou hladkú stenu chodby akoby ju loď mohla počuť a zapriasť spokojnosťou. * Vzhľadom na to, čo sa na planéte deje teraz si nikdy nemôžeme byť istý, čo sa zomelie, ale máme svojich pravidelných dodávateľov, a tak by sme sa mali zdržať minimálne. Odhadujem to na pár týždňov, ktoré sa možno skrátia ak použijeme skok cez časové tunely. * Ako Sien rozprávala postupne sa tón jej hlasu menil akoby viac posledné vety hovorila sebe viac než Kate. Medzitým sa spleť chodieb spojila do jednej širokej cesty, ktorá sa končila otvoreným priestorom. To bol sklad zbraní, ale navzdory tomu ako jednoducho a obyčajne to znelo celý ten priestor sa nevzťahoval len na zbrane jedného druhu, ale zahŕňal aj niekoľko najnovších typov stíhačiek. V celom sklade, ktorý zaberal plochu piatich vysokopodlažných budov, sa ozýval ruch vravy a tak isto aj neodmysliteľný zvuk techniky. V okamihu ako Sien zastala pred radom vysokých kovových konštrukcií plne naložených muníciou sa na opačnom konci miestnosti aktivoval jeden zo skladiskových robotov. Nebol to robot v klasickom zmysle slova, pretože pozostával z mohutnej mechanickej ruky so siedmimi nástavcami namiesto prstov a niekoľkých kĺbovito prepojených ramien, ktoré sa dali vysunúť do presnej dĺžky celého skladiska. Pripomínal niečo ako kladku, keď citlivými článkami zachytil jednu zo stíhačiek, zodvihol ju do vzduchu a pomaly presúval ponad ich hlavy. Vtedy sa na trupe stíhačky zachytilo zelenkavé svetlo kontroliek a v krátkom záblesku preletelo skrz celú konštrukciu. Sien zaklonila hlavu a ticho vzdychla. Už to slúžila pekných pár rokov, ale táto veľkolepá loď ju nikdy neprestala fascinovať.* Na koľkých lodiach si už slúžila Kate?* opýtala sa jej s hlavou vyvrátenou dozadu a pohľadom hltajúcim kovový lesk presúvanej stíhačky.*

*Pohledem přejela po místnosti a představila si, kam si vybalí svoje věci. Nechtěla Sien nějak zavazet, zvlášť když Sien na Belerofonu zůstane, ale Kate se vydá jinou cestou. Neměla moc věcí, a i tak mohly zůstat v kufru.* Doufám, že ti moje věci nebudou moc překážet.* zvedla se a zamířila za Sien.* To teda jsem. Nepotřebuju hned první den něco zničit, nebo udělat něco co nemám. Ostatně, nebylo by to nijak zvláštní.* zasmála se.* Pár týdnů....Ale musíme počítat s tím, že se může stát něco pro nás ne zrovna dobrého.* pokrčila rameny. Postupem času si začala uvědomovat kde se nachází. Věnovala Sien spokojený úsměv. Vážně nemohla udělat nic lepšího, než jí vzít do skladu zbraní. Zastavila se uprostřed toho dění a rozhlédla se kolem sebe. Světlo se odráželo od kovových konstrůkcí stíhaček a následně od lesklého povrchu stěn, takže celý prostor vytvářel efekt diamantu. Upřela pohled do míst, kam ten svůj směřovala Sien a všimla si robota, který nadzvedával stíhačku. Pozorovala jakým směrem se bude upínat vzdušná cesta stíhačky a zapřemýšlela nad Sieninou otázkou.* Na několika, ale menších než Belerofon a rozhodně ne na takových jako Thantos...Jenže pak jsem s tím musela seknout.* Odmlčela se, aby tak dala najevo, že tuhle část radši vynechá.* Sien, můžu se tě na něco zeptat? Jaký názor máš na kapitána...* snažila si vzpomenou Zachovo příjmení.*...kapitána Eru.