Byt Kate Sanchezové na Gyre, č. dveří 9

*Chvíli ho sledovala a měla pocit, jako by vůbec netušil, že je v jeho blízkosti. Nakonec jí zaregistroval a k jejímu zděšení se začal smát.* Čemu se smějete? Ono to člověka moc neuklidňuje, když si nic nepamatuje. * zamrmlala podrážděně. Oddechla si a pomalým krokem se vrátila zpátky do křesla. Vážně jí bylo mizerně. Nejradši by se na všechno vykašlala a někde se zašila, dokud by bolest neustoupila.* Snad jen dvě otázky, když už jsem tady. Zaprvé, kdy vůbec vyrážíme na Iliwian a zadruhé…*Na chvilku se odmlčela a přemýšlela, jak svojí otázku co nejlépe zformulovat.* Co tu mám vlastně na práci.* usmála se nevinně. Nechtělo se jí sedět a koukat do zdi. Potřebovala práci, aby se neudusila ve svých vlastních černých myšlenkách. Při poslední větě se zamračila.* No nepovídejte.* dodala ironicky a vydala se za ním s cílem znovu kapesník namočit. Přece jen už ztratil svůj chladivý efekt.*

Zachary Era


* Otočil sa ku Kate držiac v ruke plastovú tubu plnú okrúhlych bielych tabliet.* Jedna vám bude stačiť. Sú dosť silné.* prehodil smerom k nej, keď tubu položil na umývadlo, v ktorom si práve nanovo vlhčila ten smiešny kúsok látky. Nemohlo jej to pomôcť na dlhšie ako pár minút no tabletka aj tak po chvíli začne účinkovať.
Chcel prejsť naspäť do izby, ale kúpeľňa bola primalá, a tak sa pri odchode nechtiac obtrel stehnom o Katin bok. Rýchlo zamrmlal ospravedlnenie a bez ďalšieho zdržiavania zamieril rovno do pracovne kde na kôpke pevných dosiek ležala holografická tabuľka so správou od navigátora.* A čo sa týka vašich otázok... odlietame dnes, hneď ako sa dostavím na mostík a vy môžete ísť so mnou. Dnes vám dám výnimočné voľno s ohľadom na to, že sa necítite práve najlepšie.* Na chvíľu sa odmlčal a venoval svoju plnú pozornosť tabuľke a údajom, ktoré menil pre vhodnejšiu letovú trasu. * Belerofon je obchodná loď Spoločenstva, ale to jej ešte nezaručuje plnú bezpečnosť na všetkých planétach alebo v ich blízkosti. Máme svoj ozbrojený sprievod ak prevážame zvlášť cenný náklad, ale poväčšine si vystačíme celkom samy. Možno ste už videli sklad zbraní, ale väčší význam majú pre nás stíhačky. * Zamieril ku dverám kajuty, ktoré sa automaticky otvorili. Tesne pri nich zastal a čakal ako sa Kate rozhodne. * Chýbajú nám však piloti. Problémom nie je vycvičiť ich, ale dostatočne rýchlo zapĺňať uvoľnené miesta. * Možno jeho posledné slová vyzneli až priveľmi dramaticky na to ako to v skutočnosti myslel. Väčšina letcov sa po čase rozhodla prestúpiť na Thanatos kde sa ich bojové schopnosti mohli uplatniť oveľa viac ako na Belerofone. Možno to však v Kate podnieti nový záujem. Bol by celkom zvedavý ako by si poradila so zbraňou, ktorú by najskôr musela sama ovládnuť.*

*Promnula si spánky a přitiskla si kapesník na čelo.* Děkuju. * prohodila směrem k němu, když se na umyvadle objevila tuba s prášky. Opatrně jeden vysypala a spolkla. Nečekala, že by tabletka zabrala hned, jenom doufala, že to bude brzy.
Následovala ho do pracovny.* Nepotřebuju volno. * zavrtěla hlavou. * Ukoušu se nudou. * usmála se. Určitě se tu najde spousta věcí, co by mohla dělat. Tak například, na ten můstek ho s radostí doprovodí. Alespoň uvidí další část lodi. Stejně jako on se zastavila u dveří. Se zájmem si vyposlechla co má na srdci a pak se rozesmála.* Stíhačky? *Naprosto ji dostal. Tohle by nečekala ani za tisíc let.* Dobře, ujasněme si to. *odmlčela se.*Nepochybuju o tom, že potřebujete dalšího pilota. Ale teď vážně, potřebujete dalšího nešikovného pilota?* nadzvedla obočí a pořád se smála. Nikdy by jí nenapadlo, že by měla řídit stíhačku jinde než ve hře obklopená vlastním obývákem.* Ale co, za zkoušku člověk nic nedá.* pokrčila rameny. * Jestli vylétáme až dorazíte na můstek, tak bychom se tu neměli zdržovat. Jdeme.* vyšla na chodbu a čekala kam ji zavede.*

Zachary Era

* Zasmial sa jej nedočkavosti, pretože v ňom postrehol záujem, ktorý na bolesť fungoval vždy lepšie než akékoľvek tabletky. Bol spokojný s tým, že sa mu ju podarilo zaujať a takmer by Kate nespoznal keby nedodala, že jeho návrh môže vyskúšať. Pred očami mu za pár sekúnd zložila zbraň, ktorú sa aj skúsení vojaci učili dávať dohromady celé hodiny takže vôbec nepochyboval o jej schopnostiach a šikovnosti. * Poviem Sien, aby vás neskôr zoznámila s veliteľom Steersom a ten sa už o váš výcvik postará, lepšieho učiteľa ako on by ste tu len ťažko hľadali. Má síce dosť netradičné spôsoby a chovanie, ale zrejme nebudete mať čas nudiť sa pri ňom.* Samozrejme nemohol si odpustiť malé podpichovanie, aj keď si bol istý, že na Kate jeho strašenie bude mať skôr opačný účinok a o to mu práve išlo. Tušil, že keď sa zatne dokončí, čo si zaumieni. Len ďalšia skúška jej charakteru? Ktovie, ani sám netušil z akých dôvodov mu vlastne tak záleží na tom, aby Kate nakoniec uspela. Aby dokázal, že Sien sa mýli?
Ráznym krokom mieril na mostík, cestou pritom míňali zopár členov posádky, ktorí sa už náhlili na svoje miesta. Zdalo sa, že všetkých na lodi ovládlo nové vzrušenie, také typické pre začiatok cesty a predzvesť dobrodružstva, pretože tentoraz mierili priamo na Iliwian a to bola planéta kde o zážitky rozhodne nebola núdza.
Mostík nebol až taký veľký ako by si Kate možno predstavovala, určite nie taký aký bol na Thanatose, ale bolo tu dosť miesta pre všetky osoby s povoleným vstupom: letový navigátor, hlavný pilot, správca technických sietí a komunikačných kanálov, zástupca kapitána... Tí všetci čakali na svojich miestach a takmer synchrónne zasalutovali, keď spolu s Kate vstúpil na mostík. A samozrejme Sien, jeho pravá ruka, ktorá sa aj teraz pridala k ich malej spoločnosti.
- Sien, zaveď prosím slečnu Sanchezovú k veliteľovi Steersovi a povedz mu, že mám pre neho čerstvého nováčika. Nech je k nej jemný a nevyvádza hlúposti...- dodal ešte tentoraz vážne a potom sa jeho pohľad vrátil ku Kate. – Môžete tu ostať a pozerať sa. Sama sa potom rozhodnete kedy vás to začne nudiť.- uškrnul sa a potom už venoval celú svoju pozornosť navigátorovi a holografickej tabuľke s pozmenenými údajmi letovej trasy. Poodstúpil a jeho hlas sa v rozhovore dvoch mužov stal menej výrazným.
Sien iba prekvapene pokrčila plecami a vyslala ku Kate jeden z tých pohľadov, ktoré sa jasne dajú prečítať ako : čo má to všetko znamenať?
- Chceš vyskúšať lietanie? To asi nebol tvoj nápad. – viacmenej skonštatovala.

Těším se, že ho poznám.* ušklíbla se. Byla zvyklá na spoustu typů učitelů od nepříjemných, přes bláznivé a podivínské. A taky byla obdařená skvělým talentem vytáčet je k nepříčetnosti. Pokračovala s ním na mostík, i když občas musela popoběhnout, protože si ještě pořád vstřebávala do paměti jednotlivé cesty a jeho jistému tempu zkrátka nestačila. Bylo to zvláštní, připadala si, jako by to bylo celou věčnost, co pracovala na jedné z těch menších soukromých lodí. Jo, to byly časy. Dorazili na můstek, a tak se začala rozhlížet kolem sebe. Všude spousta počítačů, ukazujících důležité údaje, lidé připravení vyrazit do obrovského chladného a temného vesmíru. Po tom co většina osob na mostíku zasalutovala, stoupla si na špičky a neznatelně se naklonila k Zachovi.* Tolik úcty najednou, jen abyste z toho moc nezpychnul. * dobírala si ho šeptem. Nakonec ale přeci jen usoudila, že když už ten její nadřízený má dostatek humoru, aby si dělal legraci z ní, mohla by se k němu začít chovat jako k nadřízenému. Pohledem zavadila o Sien a napadlo jí, jak by asi Sien reagovala na včerejší události, kdyby o nich nevěděla. Pokud o nich teda neví.* Díky, ale myslím, že se s Sien rovnou vydáme k velitelovi. Nashle.* Pohlédla na Sien a kývla směrem k východu. Její otázku ignorovala, dokud nevyšly z můstku, kde stejně víc překážely, než byly k užitku. Nakonec se zastavila na chodbě, opřela se o stěnu a pokrčila rameny.* Vlastně, byl to jeho nápad, ale proč to nevyzkoušet? * Dala si ruce v bok a zamračila se. * No tak Sien, nedívej se tak na mě. Jdeme nechci tě zdržovat od práce. * pousmála se, chytla Sien za ruku a vyrazila. Až potom si uvědomila, že neví kudy má jít.* Dobře, ty vedeš.

Sien


* Zdržovať? Sien mala chuť rozosmiať sa nad takým nápadom, pretože momentálne si nevedela predstaviť nič lepšie ako byť svedkom pohovoru u veliteľa Steersa. Všimla si, že Kate rozpráva len málo a len vtedy, keď má čo povedať a to je celkom obdivuhodná vlastnosť, ktorú by bez najmenších výčitiek svedomia použila proti veliteľovi, ktorý sám bol nevyspytateľnejší než počasie na Asale. No keďže ona sama sa v jeho spoločnosti nikdy necítila natoľko uvoľnene radšej vždy rýchlo povedala čo musela a potom sa vytratila najbližšou možnou únikovou cestou. * Kate, neviem čo ti o veliteľovi Steersovi hovoril kapitán, ale on nie je typ človeka, ktorého by si očakávala na takej dôležitej pozícií.* Volila dosť opatrné slová a v duchu sa rozhodovala či nebude lepšie, keď sa Kate presvedčí na vlastné oči.* Veď uvidíš.* nakoniec sa predsa len rozhodla, že prvému dojmu sa len tak niečo nevyrovná a viedla Kate sieťou chodieb až k veliteľovej pracovni, ktorá sa nachádzala blízko hlavného hangára. Priložila svoju ruku na holografický snímač odtlačkov, vtedy sa červené podsvietenie zmenilo na zelené a v intercome sa ozval umelý hlas vygenerovaný počítačovým systémom, ktorý ju vyzýval, aby udala dôvod návštevy. Hoci sa jej tieto opatrenia zdali zbytočné vedela, že Steers nemá rád, keď ho otravujú kvôli maličkostiam. Bol síce svojský, ale to kapitánovi nebránilo v tom, aby ho považoval za najlepšieho v jeho obore. Ak to vlastne nejaký obor vôbec bol. Odpovedala na krátku otázku a malú chvíľu sa nedialo vôbec nič. Sien v duchu napočítala do päť a až potom sa dvere pracovne automaticky otvorili. Nechala Kate prejsť ako prvú takže si hneď mohla všimnúť vysokú postavu otočenú k nim chrbtom. Veliteľ stál za svojím pracovným stolom, ruky založené na páse a s postojom, ktorý naznačoval, že ich príchod zdanlivo celkom prehliadol no len Sien vedela, že to všetko je len ilúzia. Vôbec by ju neprekvapilo keby Steers o ich príchode vedel ešte skôr než sa dostali na správnu chodbu. *
- Veliteľ.- pozdravila ho no predtým než mohla pokračovať otočil sa tvárou k nim s výrazom, ktorý sa nedal nijako špeciálne zaradiť. Bezvýraznosť jeho čŕt dokázala zmiasť a privodiť človeku dojem, že o dianie okolo seba neprejavuje nijaký alebo len minimálny záujem ibaže opak bol pravdou. V tej najneočakávanejšej chvíli dokázal prekvapiť svojou otázkou, vyjadriť svoj postoj tak razantne, že ostávalo len málo miesta na pochybnosti, že sa skutočne vyzná v tom, čo robí. Jediná vec, ktorá však bola na jeho tvári ešte výraznejšia než zarytá flegmatickosť v každej jednej vráske okolo očí a pier boli jeho oči. Nevidomé. Bez najmenšieho náznaku, že by nimi dokázal niečo registrovať aj keby to mali byť len tiene. Veliteľ Steers bol slepý. Sien úchytkom pozrela na Kate, aby videla ako na ňu táto skutočnosť zapôsobí.
- Takže vy sa chcete stať pilotkou.- Steers sa obrátil Katiným smerom s takou ohormujúcou presnosťou, že nebyť jeho pohľadu nikto by si nevšimol nič podozrivé. – Myslíte, že to zvládnete?- pozývajúcim gestom natiahol ruku k stoličke oproti pracovnému stolu.*

*Následovala Sien a tentokrát už okázale ignorovala, kudy jdou. V tuhle chvíli ji to ani trochu nezajímalo.* Je mi jedno, co mi o něm kapitán řekl. A i kdyby ne, každý jsme nějaký.* Odmlčela se a opět promluvila až u dveří do pracovny. * Víš Sien, já ani nevím, koho bych na téhle pozici očekávala. * pokrčila rameny a vešla dovnitř. Pohled jí padl na velitele tiše stojícího za pracovním stolem, jako by tam snad ani nebyl.* Dobrý den. * pozdravila. Měla pocit, jako by si jich Steers ani nevšiml. Jen tam tak stál a zíral na prázdný vesmír. Nebo ne? V ten okamžik se k ní otočil, s dokonalou přesností. Tehdy si toho všimla. Velitel byl slepý. Nepřekvapilo ji to, ani nevyděsilo. Vzala to jako fakt. Neodsuzovala lidi kvůli postižením a něco takového jako lítost, těmhle lidem nevěnovala. * Je rozdíl mezi, chtít být a zkoušet být. * opravila ho. Nikdy netoužila být pilotkou, její srdce bylo zaslíbeno výhradně zbraním a nehodlala se jich jen tak vzdát. Létání bylo něco jako zahánění nudy, s tím, že si díky tomu mohla otevřít další možnosti. Všimla si, že jí navrhl, aby se posadila. * Radši bych postála.* odmítla a složila si ruce na prsou. Tenhle rozhovor hodlala vést uvolněně, ne jako nějaký za vlasy přitažený přijímací pohovor.* Mám dojem, že kdybych řekla, že to jistojistě zvládnu, měl byste mě za příliš sebevědomou, nebo arogantní osobu. Kdybych naopak řekla, že to nezvládnu, zeptal byste se mě, co tu vlastně dělám. Takže…mohla bych to zvládnout.* usmála se, i když věděla, že on její úsměv nejspíš nepostřehne. A v tu chvíli jí došlo, že začíná být kapánek nervózní. Vzpomněla si na výcvik na Zemi. Nejspíš se děsila toho, že by tenhle mohl probíhat podobně.*

Steers


*Vypočul si Katinu odpoveď, ktorá na jeho tvári nezanechala nijaký výraznejší dojem alebo pocit. Črty mal kamenné a bezvýrazné takmer tak ako jeho oči a namiesto priamej odpovede sa obrátil k Sien.
- Môžete odísť, ďakujem. –
Dokonca ani zdvorilosť mu nepristala, pomyslela si Sien, keď vrhla posledný rýchly pohľad na temeno Katinej hlavy akoby sa chcela ubezpečiť, že ju môže nechať v Steersovej spoločnosti a až potom sa zvrtla na päte a s pozdravom odišla.
- Lietanie nie je hra. Ak do toho chcete naozaj ísť potom by ste mali vedieť, že je to rovnako nebezpečné akoby ste stáli so zbraňou v ruke proti nepriateľovi. – Steersov hlas bol náhle chrapľavý, keď prešiel ku Kate a sadol si na roh stola tak, že mal oči v jednej rovine s jej pohľadom. Všetko, čo o nej mohol vedieť bolo len to, čo mu sprostredkovali ostatné zmysli a tie sa naučil ovládať tak zručne a dokonale, že nemohla postrehnúť ako nasal nosom vzduch, aby v ňom zachytil jemné stopy jej vône. Takto sa učil rozlišovať ľudí a poznať ich ešte skôr kým sa mu prihovoria. Vôňa, zvuk krokov... to všetko mu pomáhalo nestratiť sa v temnote.
- Nezáleží mi na tom či budete ešte niekedy lietať, či to beriete ako spôsob ako sa zbaviť nudy... nebudem k vám preto o nič zhovievavejší a podstúpite poriadny výcvik.-
V postate nezáležalo na jej odpovedi. To jediné dôležité bolo to či ho bude nasledovať, keď vstal a postavil sa k dverám. Tie sa automaticky otvorili a on zamieril po chodbe k hlavnému hangáru so stíhačkami. Pohyboval sa rázne a bez najmenšieho zaváhania, ten kto ho nepoznal by neuveril, že je skutočne slepý. *

( Kľudne môžeš opísať ako to tam vyzerá v tom hangári a aké sú tam stroje alebo môžeš prihodiť aj nejakú postavu vedľajšiu, čo sa tam len tak mihne lebo si uvedomujem, že teraz pri mojej odpovedi nemáš nejaký veľký priestor na odpoveď )

*Fascinovaně sledovala všechny Steersovy pohyby. Slepota na něm vůbec nebyla znát. Dívala se mu do očí a pořád nemohla uvěřit, že skutečně nevidí.* Neříkám, že je to hra.* Zamumlala a snažila se zamaskovat nervozitu. Následovala ho do hangáru, kde se to v tuhle hodinu hemžilo stovkami lidí.
-Pardon- protáhl se kolem ní jeden z pilotů a dal si obzvlášť pozor, aby do Steerse nevrazil. –Pane, máme menší problém v sektoru D. Thomas s Codym dostali Tharavskou chřipku, takže nám chybí dva piloti. Bez nich nemůžeme Belerofon doprovázet, je nás málo.- Zkonstatoval a popoběhl, aby Steerse dohonil. Kate dokonale ignoroval, jako by tam ani nebyla. Většinu posádky znal, takže někdo, kdo mu nebyl povědomý alespoň podle obličeje, pro něj nic neznamenal.
Kate se zamračila, ale svůj názor na jeho chování nedávala najevo, raději přemýšlela nad tím, že by tu zákeřnou nemoc poslala i na něj.
-Co navrhujete, pane? Podle stanov nesmíme v tak malém počtu vůbec vyrazit a je velmi riskantní, aby Belerofon vyrazil bez doprovodu v jednom sektoru.-*

Steers




*V hlase mladého pilota zachytil stopy neistoty a nervozity. Dokonca aj vzduch vznášajúci sa okolo neho ako neviditeľná aura páchol pochybnosťami, a to bolo niečo s čím Steers bojoval celý svoj život. Pokožka na sánke sa mu napla, keď zaťal čeľuste a aj napriek tomu sa mu pery roztiahli do mechanického úsmevu. *
-Prvá rada pre vás,...- obrátil sa ku Kate a hlavu mierne naklonil jej smerom tak, že náhle pôsobil ešte rozhodnejšie a ironickejšie než predtým. - Na všetky problémy existuje len jedno riešenie – nikdy sa nevzdávať. Bojujte až do konca, ale to vám nemusím hovoriť...- naklonil sa ešte nižšie a zvyšok vety dopovedal stíšeným hlasom určeným len Katiným ušiam. - Niečo mi hovorí, že to už dávno viete. - Na prvý pohľad sa z jeho tváre nedalo nič vyčítať, ale irónia bola preč. To, čo povedal myslel úprimne a zároveň tým dosť riskoval, pretože ženu stojacu po svojom boku ešte nepoznal tak dobre, a predsa mal zvláštny pocit, že majú predsa len niečo spoločné. Cítil to v jej blízkosti tak hmatateľne ako vedel, že keby sa dotkol jej ruky bola by teplá a pulzujúca životom.
Skôr než by na to Kate mohla akokoľvek zareagovať obrátil sa k pilotovi načúvajúc jeho zrýchlenému dychu. *
- Držíme sa rozkazov pán Saim a tie znejú jasne – dnes vyrážame z dokov a čo sa týka toho ostatného, stiahnite nováčika Evana a zvyšok zariadim ja.- Steers vycítil náhlu zmenu nálady a z pochybností sa stali ešte väčšie pochybnosti prerastajúce do neochoty. Nemusel mať zrak na to, aby postrehol, že Saim nie je práve nadšený jeho rozkazom. No Evan bol na začiatočníka vynikajúci a v jeho hlave sa už začínal rodiť plán ako tieto skutočnosti využije v prospech daného momentu.*
- Kate...- oslovil ju akoby chcel, aby ho nasledovala, ale nedal jej príležitosť rozhodnúť sa – jeho široká pevná dlaň spočinula na jej chrbte a jemne no neústupčivo ju potisla smerom k radu odstavených stíhačiek. Saim za ich chrbtom len pokrútil hlavou, ale nakoniec sa predsa len vybral pohľadať druhého pilota, ktorého z osobných dôvodov nemal veľmi v láske... bola to len ďalšia konkurencia, ktorú musel poraziť na ceste k vytúženému miestu na Thanatose. A čo tá žena? Ignoroval ju, ale tak ignoroval každého kto na ich vlak naskočil len prednedávnom. Dnes určite zistí, čo v nej je a potom sa rozhodne aký postoj k nej zaujme.
Steersov krok bol rozhodný a ničím nepripomínal neistú chôdzu človeka strateného v tme. Priviedol Kate k stíhačke,na ktorú si veľmi dobre spomínal, pretože patrila jemu. Natiahol ruku a dotkol sa hladkého plášťa, ktorý odrážal matné svetlo hangáru ako sivá vodná hladina. Áno, stále si pamätal na všetko. Na farbu, na tvar – rukou skĺzol po štíhlej línii trupu až ku krídlu odkiaľ sa po pristavených schodíkoch vstupovalo do riadiaceho kokpitu. Závan nostalgie v ňom vyvolal emócie silnejšie než predpokladal, preto sa rýchlo odvrátil a jeho tvár sa po chvíli stála ešte tvrdšou maskou pevne krojených čŕt.
-My dvaja dnes poletíme spolu. Môžete to brať ako úvodnú hodinu. Riadiť budete vy. – Obrátil sa ku Kate a rukou podvedome kývol smerom ku schodíkom. – Ale ak máte strach...- Nedopovedal. Na perách mu pohrával ironický úsmev. V tom okamihu už väčšina prítomných kútikom oka sledovala, čo sa medzi nimi odohráva a len málo z nich sa snažilo predstierať nezáujem.*
- Ak nie, tam sa môžete prezliecť , uvidíme sa tu za päť minút – alebo možno nie. -
Dvojzmysel, ktorý práve vyslovil bol úmyselný a výraz pobavenia na Steersovej tvári, keď prechádzal popri Kate to jasne dosvedčoval. Tušil ako sa rozhodne a bol len zvedavý či sa nemýlil. *

*Nervózně sledovala, jak se k ní naklonil. To, co jí nakonec řekl, v ní vyvolalo nával emocí a dávno poschovávaných vzpomínek. Pohltila ji vlna paranoii. Mohl to o ní vědět? Dozvěděl se snad, co se kdysi stalo? Ale jak by to bylo možné? Vždyť to nevěděl ani samotný Era. Nebo si jen na nezasvěceného hrál? Co mu vlastně Kley řekl?
Uklidnila se několika nádechy, neviditelnými pro zdravého, natož pro slepého člověka. Začínal jí z toho běhat mráz po zádech. Věděla, že její myšlenky jsou naprosto nesmyslné, ale během posledních pár let si dávala na svoje působení takový pozor, že začala mít přihlouplé představy o tom, co by mohla provést minulost se současností, budoucností. Při pohledu, na pilotovu nespokojenou tvář se škodolibě pousmála. Neobávala se, že by mohl její dětinské chování postřehnout, vždyť byl zaslepený tou svou arogancí.
Na zádech ucítila Steersovu ruku, a tak ho následovala. Při pohledu na stíhačku, ke které se blížili, pochopila, co má za lubem. Její podezření se záhy potvrdilo.* Vy chcete abych s tím letěla? U vás se nevede něco jako…ehm, já nevím…simulace?* zamumlala sarkasticky a nejistě nahlédla dovnitř. Naskytl se jí pohled na hromadu tlačítek, páček a všeho možného. Spíš než dopravním prostředkem by to nazvala „pro zapnutí velmi složitou jadernou zbraní“. Alespoň v jejích rukách.* Jak chcete.* pousmála se a obrátila se zpět k němu. Byl na odchodu.* Navíc, předem jsem vás upozornila, že dovnitř nastupujete s cvokem. Na vlastní nebezpečí!* křikla za ním ještě a s úsměvem na tváři vylovila ze stíhačky uniformu. Pět minut? Za tu dobu stihle dojít zpět do kajuty a zpátky a ještě bude mít rezervu. Takže s tím, že by se měla převlékat tady, ať Steers nepočítá. Zvědavé pohledy ostatních přítomných se otočily zpět ke své práci, a tak se vydala směrem, kterým přišla.*

(Hoď to klidně do doby, kdy už znova stojí před stíhačkou, předpokládejme, že přišla pozdě )

Steers


*Opieral sa chrbtom o bok stíhačky tesne pri krídle a čakal. Čakanie mu nespôsobovalo nijaké ťažkosti ani v ňom nevyvolávalo netrpezlivosť, pretože ju miernilo pobavenie z Katinej reakcie. Navyše mal čas o nej trochu premýšľať, pretože nijaký pilot v hangári sa k nemu neodvážil ani len priblížiť. Napriek tomu však cítil silný nápor ich nespokojnosti a údivu, miestami dokonca zachytil tiché šepkanie a v ňom slová ako blázon a nemysliteľné. Ale všetci sa mýlili. On sám musel stratiť zrak, aby pochopil, že možné je všetko ak má človek čo i len trochu viery a odhodlania.
„Vidím, že nakoniec ste to predsa len nevzdali. Aj keď na moment som začal vážne pochybovať – meškáte.“ Ironickú poznámku na začiatku sprevádzal krivý úškrn, ktorý postupne prešiel do akéhosi úškľabku, keď natiahol ruky ku Kate a šikovne jej založil na hlavu helmu. Postom si ju k sebe pritiahol bližšie a s neutrálnym výrazom tváre začal zapínať viazanie pod bradou.
„V helme je zabudovaný mikrofón takže s vami budem v neustálom kontakte, ale predtým ako nasadneme vám poviem ešte pár základných informácií.“
Keď dokončil viazanie slabo pobúchal Kate po helme a vykročil bližšie k stíhačke. Pohladil ju dlaňou po krídle a začal svoj malý výklad.
„V prvom rade si treba uvedomiť, že toto nie je iba stroj, do ktorého nasadnete a vyrazíte v ústrety sláve a obdivu. Poznal som veľa dobrých pilotov, ktorí doplatili na to, že nepočúvali, čo sa im táto mašinka snažila povedať. Má pevný pancier, ale citlivé riadenie. Viete mi povedať, aspoň odhadom, aký má priemer rozpätia krídel? Potom mi skúste povedať aký široký je východ hangáru a nakoniec si to všetko zrátajte. Mne stále vychádza plus mínus tri centimetre k dobru, ak si to dobre pamätám, veľmi tesné na taký masívny a rýchly stroj. Poďte...“ Pokynul jej rukou a naznačil, že má k nemu pristúpiť bližšie. Mal v úmysle chytiť ju za ruku a priložiť jej ju na povrch stíhačky akoby mala počuť dutý kovový pulz pod jej plášťom.* Prvé, čo od vás chcem, keď si sadnete do kokpitu nebude to, aby ste hľadali riadiacu páku, ale aby ste zavreli oči a pokúsili si predstaviť, že tento stroj k vám patrí ako ďalšia končatina. Potom sa vás opýtam kde by ste hľadali štartér, bude to jeden z tých mnoha tlačidiel na prístrojovej doske, a vy mi to poviete. Je to úplne jednoduché no keby sa vám to na prvýkrát nepodarilo budete mať ešte pár pokusov. Ak na to neprídete, je mi ľúto, ale s lietaním ste skončili. Len ľudia s citom sa môžu stať skutočnými pilotmi.“

*Když se vracela do hangáru, běžela. Kdo mohl tušit, že je tak těžké nasoukat se do letecké kombinézy. Na některých místech ji škrtila, jinde byla volná a celkově už na první pohled nepůsobila moc pohodlně. Cítila na sobě pohledy ostatních, zase, ale i tak si udržovala na tváři šibalský úsměv. Možná to byl dnes její poslední.*Nejdu pozdě, pane. To vy jste přišel moc brzo.*Nechala se poplácat po hlavě, jako by byla malé dítě,co potřebovalo trochu povzbudit a začala poslouchat. To co říkal jí bylo bližší, než by si dokázal představit. Přesně tohle by říkala někomu, koho by právě chtěla naučit používat i tu nejprimitivnější zbraň. Z přemítání ji vytáhla vlna otázek. Tři centimetry? Polkla. Není to trochu málo? Konstruktéři lodí jako Belerofon by se měli trochu zamyslet. Když se její kůže dotkla s chladným kovovým povrchem stíhačky, snažila se s ní nějak splynout, ale měla čím dál větší pocit, že tohle prostě není pro ni. Přes všechnu tu bolest hlavy, nervozitu, pochybnosti a nevěřící pohledy se snažila soustředit.* A tohle mělo být povzbuzení?* zamrmlala si sarkasticky a úsměv si schovala na později.
Opatrně se vyhoupla do kokpitu. Netušila, jestli ji sleduje, nebo odešel, díky helmě ztratila značnou část periferního vidění. Prvním překvapením bylo množství velkých či malých, červených, zelených a jinačích tlačítek. V tomhle chaosu má něco najít? Pane Steersi, vážně vám nepřeskočilo? Opřela se do polstrovaného opěradla a pomalu přejížděla po jednotlivých částech palubní desky. Představila si, že sedí v autě. Jak by ho asi nastartovala? Klíčky, pomyslela si sarkasticky a od možnosti „auto“ raději upustila. Vystřídala snad veškeré dopravní prostředky, ale stále si nevěděla rady. Jak dlouho už tu sedí? Pět minut? Deset? Půlhodiny? Nadechla se a pomalu vydechovala. Bude muset vyzkoušet svoje štěstí. Třeba doopravdy není člověk s citem, nemá na to geny. Zavřela oči. Představila si před sebou zbraň. Bůhvíproč právě tu, kterou kapitánovi skládala v autě, D2-ku a jakoby mimochodem natáhla ruku nad palubní desku. Představila si, jak mačká spoušť a spustila ruku dolů. Dlaň lehce dopadla na malé, čtvercové tlačítko. Pousmála se. Tak či tak, pro ni byl zcela na tom správném místě. V dosahu, aby k němu měl pilot kdykoliv přístup, ale dál od všeho ostatního, aby o něj omylem nezavadil.* Pane? Nejspíš jsem ho našla.* Odkašlala si. Přemýšlela, co bude, jestli se jí nepodařilo najít to, co hledala.* Chci vám jenom říct, že pokud to není startér, na tuhle práci se nehodím a nechci dál pokračovat v hledání.* Povzdechla si, ale na tváři se jí opět objevil úsměv.* Myslím, že je to červené tlačítko. Čtvercové, ne moc velké, pár centimetrů nad řadící pákou. *Vysoukala ze sebe a nedočkavě čekala na odpověď.*

Steers

*Zatiaľ čo Kate sedela v stíhačke a premýšľala nad jeho úlohou opieral sa chrbtom o bok stíhačky a v ruke poťažkával leteckú prilbu. Navonok možno pôsobil dojmom, že o niečom premýšľa, ale v skutočnosti mal myseľ celkom prázdnu, pred očami večnú tmu a v prstoch ľahké mravčenie, ktoré sa objavovalo vždy, keď sa nachádzal v blízkosti dobre známeho stroja. Štvorcové tlačidlo, nie priveľké a priamo nad riadiacou pákou. Mravčenie v prstoch zosilnelo a zmenilo sa na tupé pulzovanie. Šikovne si nasadil na hlavu prilbu, utiahol istiace remence pod bradou a v ďalšej sekunde vystúpil hore po stupačkách pristavených k stíhačke.* Na to, čo ste povedali o tejto práci môžete zabudnúť, pretože tak skoro sa ma nezbavíte.* Uškrnul sa a jeden kútik úst sa mi pritom nadvihol vyššie než druhý. S ľahkosťou nasadol do zadného kokpitu pre kopilota a podvedome natiahol ruky k svojej riadiacej doske, aby sa na nej najskôr zorientoval. Samozrejme bolo iné sedieť vzadu kde mohol len radiť a pomáhať pri riadení, ale tá hlavná časť práce bola na vedúcom pilotovi.* Prvú lekciu máte úspešne za sebou. Čo takto pozrieť sa na hviezdy?* Natiahol si špeciálne rukavice s impulznými čidlami na bruškách prstov, ktoré mu dokonale priľnuli k pokožke takže každý dotyk cítil oveľa intenzívnejšie. Zapol niekoľko kontroliek a hoci nič nevidel mal v živej pamäti každú jednu farbu, ktorá teraz určite pravidelne blikala na elektronickom panely. * Je čas prejsť na lekciu číslo dva, Kate. Štartér ste už našli, to je začiatok. Keď ho stlačíte nabehnú motory, ale chvíľu počkáte kým sa trochu nezahrejú. Trvá to takých desať až pätnásť sekúnd, ale stíhačka sa už v tom okamihu automaticky spustí na vzduchový vankúš a začne rolovať k jednej z výpustných brán. Pamätáte sa ako som vám hovoril, že priemer výpustu je len o málo väčší než je dĺžka krídel? Čím menší priestor tým menší odpor a väčšia rýchlosť. To je dôležité, pretože motory sa za ten čas dostatočne zahrejú a v zotrvačnosti nespálite toľko paliva.* Pretiahol ruku cez medzeru medzi sedadlami a zľahka zovrel Katino rameno akoby ju chcel povzbudiť.* V podstate je to veľmi jednoduché. Len čo sa ocitnete pred vstupným otvorom výpustu vzduchový vankúš prestane nadnášať stíhačku a vy budete musieť postupne pridávať rýchlosť. Na monitore pred vami sa potom objaví navádzacia čiara, ktorá vám bude signalizovať stred tunela až ku koncu výpustu. Riadenie je citlivé, ale nie nezvládnuteľné. Držte sa pod rýchlosťou 50 gaeltov a všetko bude fajn. Nezabúdajte, že som s vami a kedykoľvek môžem prevziať riadenie.* Nedodal už, že keď z hangáru prvýkrát vychádzal on pekne na stíhačke oškrel lak, nehovoriac o poškriabanom a zničenom plášti a kope izolačného bordelu, ktorý po ňom zostal vo výpuste. Nebude si predsa v očiach žiačky podrývať povesť už hneď na začiatku. Už len to, že sedela v bojovej stíhačke so slepým inštruktorom bolo dosť na hrane. Za toto s ním Era vytrie podlahu, ale teraz si nemienil kaziť zábavu.*

*Nervózně sledovala, jak si nasadil helmu a posadil se na místo zadního pilota. Byla fascinována. To, s jakou obratností se Steers pohyboval, ji uchvacovalo. Už při pomyšlení, že on nevidí a přesto všechno toho tolik dokáže, si připadala k ničemu. Jak dlouho mohl být slepý? Poslouchala pokyny, aniž by si uvědomila, že má bez jakékoliv přípravy vletět do otevřeného vesmíru. Stiskla startér. Cítila nejprve lehké, zesilující vibrace, jak se motory začaly zahřívat. Napočítala do patnácti. Vrata hangáru se otevřela, a tak pomalu zatlačila na páku. Na tachometru se objevila svítící šipka a rychle se přibližovala k 10ti gaeltům. Stíhačka vletěla do tunelu, lehce se otírajíc o levou stěnu. Pokusila se vzdálenosti mezi stěnami vyrovnat, ale místo toho téměř zabořila pravé křídlo do karbonitu. Upřeně sledovala světélkující čáru přejíždějící po monitoru a stěží udržovala řadicí páku na uzdě.

Cítila tlak na svou ruku, ale vůbec nepostřehla, že se páka každou chvílí posunuje víc a víc dopředu. Nespokojeně se mračila na šipku postupující k 55ti gaeltům, která se posunovala nepřiměřeným tempem. Kate na páku zatlačila, ale ta se ani nepohnula. Copak ztratila sílu v rukou? Nebo bylo doopravdy tak těžké držet páku zpátky? Někde v dálce se objevilo světlo signalizující průlet do kosmu, ale nebezpečně rychle se blížilo. Další pohled na tachometr. 80 gaeltů. Zpanikařila. Nedařilo se jí přibrzdit a neviděla na Steerse, aby zjistila, jak reaguje. 120 gaeltů a stále zrychlovala. Z tunelu vyletěla jako raketová střela a rychle se vzdalovala od Belerofonu. 168 gaeltů.* Pane…* zašeptala a oběma rukama táhla páku zpět. Zbytečně. Zářící bílé a žluté tečky, hvězdy, poletující po obloze ji míjely a vzdalovaly se stejně jako mateřská loď.*

Steers


*To by zrejme stačilo. Po tom ako ho Kate ticho oslovila sa podvedome uškrnul a uznal, že jeho nemorálne konanie práve dosiahlo hranicu, za ktorou by už riskoval viac než len facku a tie najhoršie nadávky spojené s jeho maličkosťou. Okamžite prepojil riadenie naspäť na Katin riadiaci panel a rýchlosť sa zo 170 gaeltov začala znižovať pod vplyvom toho, ako tlačila na riadiacu páku akoby sa predtým nebolo nič stalo. Steers sa tak rozhodne mienil tváriť tiež, a tak Kate v slúchadle zabudovanom priamo v prilbe zaznel jeho uvoľnený hlas. * Hovorili ste niečo, Kate? Máte nejaký problém?* Bol sviniar a nehanbil sa to priznať sám pred sebou, ale Kate niečo také nemusela poznať už na prvej hodine. Namiesto toho bol morbídne zvedavý, ako zareaguje vo vypätej situácii a či sa s problémom prizná alebo ho zatají, keď už bolo všetko v poriadku. Preto s ním väčšina nováčikov odmietala letieť prvýkrát. Teda hneď po závažnom fakte, že bol slepý.
Popri tom ako čakal na odpoveď poslal Kate na hlavný riadiaci panel súradnice, ktorých sa mala pri lete držať. Na monitory sa objavili dve bodky, jedna o niečo väčšia ako druhá, ktorá sa od tej prvej viditeľne vzďaľovala. Potom sa na monitore objavili ďalšie svetlé bodky, ktoré sa na zelenom pozadí sformovali do trojuholníkovej formácie a o pár minút neskôr si už Kate mohla všimnúť, že sa po jej ľavoboku a pravobku objavujú ďalšie stroje z Belerofonu. Po pravici sa objavila silueta pilota, ktorý k nej otočil hlavu v prilbe a rukou naznačil pozdrav.
„Tu Sigma 9, pilot stíhačky, prosím ohláste sa.“ Zaprskal neznámy mužský hlas v Katinom slúchadle, takže bolo jasné, že sa jedná o veliteľa letky.*

*Užasle hleděla na tachometr a její zprvu vyděšený výraz se začal formovat do stěží skrývaného hněvu. Když stíhačka prudce zpomalila poté, co Katino řízení znenadání začalo fungovat, párkrát se otřásla a ručička na tachometru se začala přibližovat 50ti gaeltům. Zaslechla ve sluchátkách jeho klidný hlas, ale okamžitě vycítila jakýsi škodolibý podtón, skoro neznatelný. A v tu chvíli jí to došlo. Byla sama překvapená, jak rychle si to srovnala, i když si připadala trochu paranoidně.* Všechno je fajn. * odpověděla přeslazeně a pousmála se. Chtěl ji v tom vykoupat? Tak se bude koupat s ní. Všimla si, že na displeji se objevily další 3 tečky, které mířily k ní.* Zdravím Sigmo 9.* Otočila hlavu, zběžně si prohlédla stíhačku vedle sebe a rukou načtrla do vzduchu pozdrav.* Všechno je fajn.* Zopakovala, možná jen aby se v tom utvrdila.* Potřebujete něco?* Zářivě se usmála na velitele letky a pevně stiskla řadicí páku.
Teď nebo nikdy. Možná bude mít hned první den průšvih jako hrom, během milisekundy ji portují zpět na Gyro, zavaří Steersovi na dalších x let a Era ji přinejmenším zabije, ale byla v takovém rozpoloženní, že se nedokázala ovládnout. Prudce zarazila páku dopředu a s úsměvem sledovala, jak zvyšuje nejen rychlost, ale i vzdálenost od všech teček na monitoru.* Jen doufám, že nemáte v pokynech střílet nebo tak.* Promluvila k Steersovi a uchechtla se.*Asi bych nezvládla vyhýbání.* Dodala a opatrně změnila směr letu. Nejlepší výuka je samouka. Vykašlala se na to, jestli ji stíhačky pronásledují, prostě letěla. A překvapivě se jí to líbilo. Černo, zdobené bílými skvrnami někde v dáli, ticho, jako by tu byla jen ona. A Steers. Pořád tu byl, nemohla se ho zbavit, i když se snažila sebevíc. Nahlodával jí mysl, přestože jen seděl a nic neříkal.* Doufám, že vám ten výlet moc nevadí.* Pousmála se trochu uvolněněji a zaplašila myšlenky na možné potíže. A aniž by si to uvědomila, začala znovu přemýšlet nad Kleyem a jeho možným osudem.*

Steers



*Ruka, na ktorej mal špeciálnu impulznú rukavicu, mu stále spočívala na zobrazovacom panely. Preto presne vedel kedy a ako sa odchýlili od kurzu aj to, že Kate pravdepodobne prehliadla jeho hru a teraz sa mu chcela trochu pomstiť. Ibaže on nebol tým typom muža, ktorý v každej odchýlke vidí problém, skôr nové možnosti. Bol zvedavý ako si Kate poradí aj vtedy, keď riadenie nechá na ňu.* Myslím, že ste práve porušili rozkaz veliaceho dôstojníka držať sa kurzu.* prehovoril stoicky pokojným hlasom akoby sa s niekým rozprával o počasí. Bruškom palca skĺzol nižšie po panely a keď hmatom zaznamenal niekoľko roztrúsených objektov v tesných rozostupoch iba sa ironicky uškrnul a pripravil sa na prevzatie riadenia, keby Kate spanikárila. No bola to tvrdohlavá ženská, čo si mohol všimnúť aj za taký krátky čas, preto s ňou bude mať ešte veľa práce, kým z nej vykreše zodpovedného pilota. Prvá skúška sa blížila.* Keď sa už rozhodnete zmeniť kurz vždy o tom veliteľa letky vopred informujte. Nie ste nijaký vlk samotár a váš život zavisí od ostatných v skupine. Inak sa môže stať, že na to doplatíte, tak ako teraz...* na riadiacom panely pred Kate sa odrazu objavili väčšie aj drobnejšie body, ktoré svietili s rozličnou intenzitou. Nepohybovali sa, ale v niektorých častiach asteroidového poľa sa vyskytovala slabá gravitácia. Bolo to na miestach, kde asteriody dosahovali veľkosť menších mesiacov. Napriek tomu ich pri pohľade cez kokpit takmer nebolo vidieť, pretože v blízkosti sa nenachádzala nijaká hviezda, ktorá by svojím svetlom ožiarila ich povrch. Úlomky, niektoré veľké ako celé krajiny na planétach alebo menšie, splývali svojím pórovitým povrchom s okolitou temnotou a jediné údaje o ich polohe sa dala rozoznať len na radare.*