Byt Kate Sanchezové na Gyre, č. dveří 9

Sien




* Jemne pokynula hlavou, keď sa Kate v rozhovore jasne odmlčala, čo si mohla vysvetliť len jedným jediným dôvodom a ten sa rozhodne nechystala rozpitvávať. Namiesto toho ju na chvíľu zarazila Katina otázka, ktorou akoby chcela presunúť hlavné ťažisko témy na úplne opačný breh. Nepriečila sa tomu. Veď prečo aj.
Namiesto toho sa na jej tvári zjavil široký úškrn a v očiach zažiarili náhle vzplanuté iskričky šibalstva, ktoré však maskovala zdanlivo neutrálnou odpoveďou. * Ja a kapitán Era sa poznáme už istý čas, a preto je vzťah medzi nami oveľa neformálnejší než je to pri ostatných členoch posádky. Ak to systém radových hodností vôbec dovoľuje potom sme niečo ako priatelia. Samozrejme kapitán si vždy udržiava istý profesionálny odstup aj keď sa s ním dajú zažiť veľmi zábavné chvíle. Zároveň si však veci zo svojho súkromného života necháva len sám pre seba, a preto mám niekedy pocit, že mu vôbec nerozumiem a vtip sa často môže zvrtnúť na niečo mrazivé. * Krátko pokrčila ramenami a urobila pár krokov k vysokým radom skladiska s muníciou. Tam sa rukou dotkla lesklej hrany kovovej konštrukcie a nevšímavo prechádzala popri uskladnených zbraniach akoby to boli len neškodné olejomaľby na stene a ona obyčajnou znudenou návštevníčkou obrovitej galérie naleštených pažieb, hlavní a zásobníkov.* Je to chlap a ako taký má aj on svoje muchy.* uzavrela celý prehovor pohotovo a nato sa obrátila tvárou späť ku Kate. Znovu sa usmievala. * A čo tvoj prvý dojem z kapitána? Máš moje čestné slovo, že mu nič neprezradím. Odteraz som predsa tvoja nová spolubývajúca a tie držia spolu.* žmurkla a v očiach sa jej tajil úprimný smiech.*

*V duchu děkovala bohu, že Sien nepatří k těm, kteří se zbytečně vyptávají na věci, do kterých jim nic není. Zamyšleně upřela pohled na jednu ze zbraní a začala zkoumat její stavbu. Pořád Sien poslouchala, jenom se myslí přesunula jinam. Konkrétně na místo, kde ještě před několika hodinami seděla v křesle a naštvaně, zklamaně, podezřívavě a se spoustou dalších pocitů hovořila s kapitánem. Znovu se vrátila k tomu, že někdo vyměnil svůj život za ten její. Jsem tak strašně pitomá! Zavrčela na sebe v duchu. Bála se. Bála se o něj. Nevěděla proč. Možná za to může to Limbo. To zatracený Limbo! Jako by jí něco v ní rvalo svědomí na kusy a obviňovalo jí, že za to všechno co se stalo, popřípadě stane, může jenom a jenom ona. Jakmile se dostane k telefonu, musí zjistit, jestli si mezi tím Dagharta neudělal z Kleye dopolední svačinku.* Můj názor? * rozesmála se. * Nejspíš ho něco trápí. Něco co se stalo dávno, ale ještě mu to úplně nevymizelo.*Ach, co mi to asi tak připomíná.* A ohledně mě…. Na začátku jsme si nepadli moc do oka, ale to přejde. * Pousmála se.* Ale psss! * Vztyčila ukazováček a přiložila si ho ke rtům. Pak se zase rozesmála. * A taky by ho nezabilo, kdyby neměl potřebu pořád někoho testovat! * Zazubila se a zabodla Sien prst do hrudníku. * Ale jestli cekneš, tak použiju ten samopal v kufru. * Vyplázla na ženu jazyk a pak se zase rozesmála.* Mimochodem…. Není tu něco čím bych si mohla zavolat? * upřela na Sien psí pohled.*

Sien




* Nepatrila k tým ľuďom, ktorí priveľmi strkajú nos do cudzích záležitostí, pretože to nemala rada ani vtedy, keď sa niečo také dialo jej. Každý má svoje tajomstvá a veci, o ktorých by najradšej s nikým nehovoril a podľa možnosti radšej na ne aj celkom zabudol, čo niekedy nebolo možné. Sien poznala kapitána už dlhší čas, ale Kate ho dokázala odhadnúť celkom presne. Ani ona netušila, čo ho tak zožiera a nikdy by sa ho na to neopýtala a on s tým nikdy nezačal takže tým pádom sa všetko končilo. No jedno, čo vedela bolo to ako ho už mnohokrát veľa ľudí sklamalo a z toho pramenila aj tá otravná skutočnosť, že si človeka stále a rád preveroval až kým mu nakoniec nezveril rovnakú dôveru ako Sien. Zarazila ju len Katina posledná otázka, nad ktorou sa chvíľu zamyslela.* Noo...* natiahla svoj hlas a zatvárila zamyslene.* ... je tu niekoľko možností ak chceš komunikovať so svetom mimo lode. Na izbách funguje len portál pre vnútornú komunikáciu, ale je tu niečo ako spojovateľská miestnosť a odtiaľ môžeš poslať správu cez holograf. Všetky správy poslané z lode sa však zaznamenávajú, aby sa v prípade ochrany údajov a bezpečnosti mohli skontrolovať takže ak je tvoj hovor veľmi súkromný môžeš zavolať z doku. Poznám jednu príjemnú kybernetickú kaviareň...* vysypala zo seba naraz všetky úvahy a až potom sa zadívala priamo na Kate ako sa rozhodne. Netvárila sa nija zvlášť zvedavo, jednoducho ju zaujímala iba odpoveď a nie pozadie rozhodnutia.*

*Byla ráda, že Sien si zachovala jakýsi odstup a neptala se jí na okolnosti hovoru. Zamyslela se a zvážila obě dvě možnosti. Poslat zprávu odsud by možná bylo jednodušší, ale nechtěla riskovat, že by se někdo, například z Limba, mohl přes nevinný hovor dostat až k tomu, že ona a Kley se dostali k pár vzpomínkám a částečně si na sebe vzpomněli.* No, jestli máme čas, tak jsem pro tu kavárnu. * usmála se. Pche, bezpečnosti. To tu nikdy nikdo neslyšel nic ochraně osobních údajů?*Doufám, že mě tam zavedeš, protože s mým orientačním smyslem bych se tam dostala tak za několik světelných let. * pokrčila rameny. Pohledem ještě několikrát přejela po zbraních úhledně složených v policích. Mohla by tu být od rána do večera a pořád by se nenudila, ale byly tu důležitější věci na práci.* A ehm, asi bych se měla převléknout.* Napadlo jí, když se kolem mihla skupinka zaměstnanců, všichni v úhledných uniformách. I když by to pro ní bylo nejpřijatelnější, nepřicházelo v úvahu, že by tu celou dobu pochodovala v civilu.*Jdeme? * Otočila se od zbraní k Sien a věnovala jí úsměv.*

Sien




* Pri zmienke o oblečení pozrela na svoju uniformu a naširoko sa na Kate usmiala.* Presne viem o čom hovoríš. Navyše nosenie tejto uniformy má aj isté výhody, ale na svoju si budeš musieť ešte pár hodín počkať. Vieš.. kým ju upravia...* dodala akoby mimochodom a rukou mávla vzduchom ku Katinej postave, ktorá sa výškou predsa len trochu odlišovala od jej vlastnej. Až vtedy si uvedomila na koľko nových vecí si bude musieť Kate vlastne zvyknúť a povzbudivo sa na ňu usmiala.* Vychutnávaj ale, kým si v civile pretože potom pred ostatnými nič nezakryješ.* sprisahanecky nadvihla obočie a rukou si odhrnula nabok dlhý plášť uviazaný pod krkom. Nosila ho len v dokoch pretože nepraktická látka sa jej neustále priplietala popod nohy a zakrývala uniformu, ktorá dokonale kopírovala isté partie jej tela. * A tá farba...* s predstieraným afektom si odfrkla a kývla hlavou k východu z hangáru. Vrátiť sa po tej istej ceste by nebolo zlé, ale chcela, aby Kate videla ešte niečo z lode, a tak ju k východu viedla smerom cez spoločenské miestnosti, rozhľadňu a kapitánovu pracovňu presne jednu poschodie nad veliteľským mostíkom. Prešla by naokolo a ani by nemihla okom, ale v tej chvíli sa automaticky otvárané dvere odsunuli nabok a medzi rámom dvier kútikom oka zahliadla vysokú kapitánovú postavu.*
- Sien, hľadal som ťa. – usmial sa tak príjemne a v kombinácií s nevinnosťou, ktorá na okamih dodala jeho tvári takmer chlapčenský vzhľad, Sien okamžite vedela, že od nej niečo potrebuje a že to potrebuje ihneď. Preto sa zastavila v polovici pohybu a vrhla na Kate ospravedlňujúci pohľad. Kapitán nemusel nič hovoriť, keď sa jej v rukách náhle zjavil plastický organizér. Iba sa ešte viac usmial a len tak tak sa zdržal, aby zľahka nepotľapkal Sien po líci presne ako to zvykol robiť, keď na neho vrhla taký vražedný a nesúhlasný pohľad ako v tej chvíli.
- Ale ja nemôžem..- zaprotestovala a natiahla ruku s organizérom naspäť k Zacharymu. Ten to ignoroval a založil si ruky na hrudi, aby ho ani náhodou nenapadlo urobiť tú chybu a poľaviť v ostražitosti.
- Chystáš sa dezertovať? –
- Nie.-
- Utiecť s milencom z dokov? –
- Nie!-
- No tak Sien, spolupracuj trochu pretože neviem, čo iné ti bráni splniť moju prosbu.- hovoril síce o prosbe, ale bolo viac ako jasné, že sa v skutočnosti jedná o rozkaz. Sien preto len pokrčila ramenami a položila dlaň na Katino predlaktie.
- Kate si potrebuje niečo vybaviť v dokoch skôr než odletíme. Je to osobné.- dodala akoby to kapitánovi nebolo jasné alebo akoby ho chcela varovať, aby sa jej na nič nepýtal.
- Potom je to jednoduché.- ozval sa Zachary po chvíli sústredeného mlčania a obrátil usmiatu tvár na Kate. – Pôjdem s vami ja.- ani o tomto prehlásení nemienil diskutovať, čo bolo jasné na veselom no nekompromisnom tóne hlasu, ktorý zvolil. *

A já myslela, že uniformy jsou od toho, aby se toho ukrylo co nejvíc a aby nebyly mezi posádkou viditelné rozdíly. * zasmála se. I když měla Sien pravdu, že uniforma byla nepraktická věc, většinou taky pěkně nepohodlná a ta barva taky za moc nestála, byla uniforma to poslední, co Kate trápilo. Nějak by přežila, i kdyby byla uniforma, ze tří vrstev, bylo by v ní příšerné vedro a barevná kombinace by byla něco mezi růžovou a vybledlou fialovou. Následovala Sien před příjemně zařízené místnosti, které nejspíš sloužily ke společenským aktivitám, a pozorně se rozhlížela kolem sebe, aby její mysl vstřebala alespoň něco z toho, co viděla. Procházeli kolem kapitánovy kajuty, když se dveře najednou otevřely. Neznatelně se zasmála, když si všimla, jak se Zach tváří. Zaujatě sledovala, jak si mezi sebou strkali organizér. To, co kapitán potřeboval, bylo nejspíš opravdu důležité, i když se u toho nevyhnul vtipkování. Už už chtěla Sien navrhnout, že klidně půjde sama, ale než stačila něco říct, navrhnul se sám kapitán. * Ehm, má vůbec cenu protestovat? *nadzvedla obočí a věnovala Sien chápavý pohled.* Protože jestli ne, tak nic nenamítám.* pokrčila rameny a založila si ruce na prsou očekávajíc co se bude dál dít.*

Zachary



* Absolútna spokojnosť, len tak by sa dal pomenovať výraz na Zacharyho tvári, keď mu Kate, vedomky či nevedomky, pomohla. Skôr než by Sien stihla otvoriť ústa, a podľa toho ako sa zhlboka nadýchla sa na to predsa len chystala, vzal si rýchlo plášť a prevesil si ho cez jedno rameno pretisnúc sa pomedzi ňu priamo ku Kate. Zľahka jej položil dlaň medzi lopatky akoby jej tým dával najavo, aby sa viac nezdržovali a pokračovali v načatej ceste.*
- Vďaka Sien, neviem, čo by som bez teba robil.- prehovoril a venoval Sien jeden z mála svojich širokých úsmevov, pri ktorom pôsobil menej autoritatívne a oveľa viac priateľsky než by to o kapitánovi vesmírnej lode ktokoľvek povedal.
- Samozrejme.- odfrkla si Sien, ale aj z jej hlasu sa už stratila pôvodná rozhorčenosť, pretože ju kapitán dokonale odzbrojil svojím úprimným komplimentom. Keď sa už raz rozhodol byť milý a pozorný potom sa mu nedalo nič vytknúť a ani sa na neho dlho hnevať.
- Kaviareň Ybar.- stihla ešte zavolať kým Zachary viedol Kate ďalej po chodbe. Ruku z jej chrbta už dávno zložil a namiesto toho sa na ňu s porozumením rýchlo zahľadel, nič však nepovedal.
- Radšej vás zoberiem na lepšie miesto. Nepochybne si tam budete môcť vybaviť svoje záležitosti rovnako dobre a v lepšom prostredí.- žmurkol sprisahanecky a stíšil hlas, aby ho Sien náhodou nezačula. Istý si bol až vtedy, keď vyviedol Kate na mólo kde ešte stále panoval horúčkovitý pohyb a ruch pri nakladaní tovaru do vnútra nákladného priestoru lode. Náhle zastal a zložil si z pliec svoj plášť prehodiac ho Kate v širokom rozmachu cez ramená.* Ešte nemáte uniformu, a preto bude lepšie ak vás tam hneď budú pokladať za jednu z nás. Obsluha je potom oveľa úctivejšia.* žmurkol a prstami sa krátko dotkol našitého emblému na plášti. Tri strieborné prúžky, ktoré sa navzájom prelínali a vytvárali tak symbol podobný pyramíde s plnou výplňou uprostred. Rovnaký znak mal na svojej kapitánskej uniforme aj on a keďže nerád nosieval ostatné vyznamenania a isígnie, až na zlatú kapitánsku brošňu s kontúrou vesmírnej lode, neodlišoval sa veľmi od ostatných členov posádky. Iba keď prehovoril alebo sa na niekoho zadíval tak autoritatívne, že muselo byť každému jasné s kým má tú česť. Pri Kate však bol jeho výraz neutrálny, pokojný a pôsobil priateľsky skrz úsmev, ktorý mu stále hral na perách akoby sa dozvedel nejakú veľmi dobrú správu alebo mal na radosť iný a tajuplnejší dôvod.* Pripravená?

*Pomalu ji začala sžírat zvědavost, co má Sien udělat tak důležitého, ale ovládla se. Nechala se Zachem dotlačit k pohybu a tak mlčky vyrazila směrem, kterým měli se Sien namířeno. Pokračovala dál chodbou. Už se nerozhlížela kolem sebe, spíš se dívala do země a přemýšlela, co asi tak řekne. Letmo přejela pohledem na kapitána. Zamračila se.* Nedívejte se tak na mě. Znervózňuje mě to.* Přestala na zádech cítit prsty, ale nezpomalila.* Na lepší místo? *Nadzdvihla obočí. Překvapilo jí, že najednou mluvil tak potichu. Že by chtěl, aby ho Sien neslyšela?* Ať je klidně sebehorší, když tam člověk může volat.*A opět se ocitla na molu. Sledovala jak, jí Zachary přehodil plášť přes ramena.* Ale proč…* Následovalo vysvětlení. Plášť, vypadal skvěle, ale…... Sakra, vždyť je to strašně nepraktické! Pomyslela si.* Díky. Když myslíte, že to pomůže.* pokrčila rameny. Připadala si, jako by byla posádka nějaký gang a právě se chystali do baru pro společenské ztroskotance. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se kolem sebe. Přikývla. Nechala se postupně zavést až před vyšší budovu. Na první pohled vypadala stejně jako všechny ostatní v doku. Lišila se jenom velkým nápisem nad dveřmi.* Je to tohle? * ukázala na budovu prstem, na kterém měla navlečený Kleyův prsten.*

Zachary



* Prikývol na súhlas hlavou no žiadnu ďalšiu odpoveď z neho Kate nedostala. Sám si bol vedomý toho, že ak nerozumie tomu prečo jej ponúkol plášť, čoskoro to sama zistí aj bez toho, aby jej niečo vysvetľoval. Vykročil napred a dvere z lešteného skla sa pred ním automaticky otvorili takže sa o chvíľu ocitol akoby v celkom inom svete. Ak Kate čakala podnik plný stroskotancov potom mala čiastočne pravdu. Čiastočne preto, lebo v kaviarni sa zdržiavali aj horšie indivíduá než ľudia bez peňazí, práce a sebadôvery. Obklopili ich bytosti rôznej rasy, ktorých príslušnosť k jednotlivým planétam bola dosť jasná už len z vonkajšieho vzhľadu. Zachary akoby tú pestrú zmes výrazom a jazykom akoby ani nepostrehol a obrátil sa na Kate so zhovievavým úsmevom.* Keď vás uvidia a bude im jasné ku komu patríte dajú vám pokoj. Možno sa čudujete prečo toto pokladám za lepšie miesto, ale niečo mi hovorí, že si chcete svoje súkromné záležitosti vybaviť bez zbytočnej pozornosti a tu nikomu ani len zo zdvorilosti nenapadne strkať nos tam kde nemá čo robiť.* pokrčil širokými ramenami, skrz ktoré zaberal okolo seba viac miesta než by sa patrilo na taký natrieskaní lokál a ukázal rukou k rohu miestnosti kde sa nachádzali malé izolované bunky s komunikátorom. Siahol do vrecka a vybral pozdĺžnu umelohmotnú kartu s troma striebornými pásikmi.* Strhnem vám to z platu, nemusíte ďakovať.* uškrnul sa vtisnúc kartu do Katinej ruky a potom sa poobzeral okolo seba akoby hľadal prechodnú cestičku k baru.*

*Nevěříctně se rozhlížela kolem. Kam jí to proboha živého zatáhl? Tohle bylo něco mezi podnikem na Zemi, kam chodívali vojáci, když se chtěli zašít tak, aby je někdo dlouho nenašel a podnikem, kde se normální člověk bál o vlastní krk natolik, že tam radši nikdy nevkročil.* I kdyby je to napadlo.... * potutelně se usmála, ale větu nedokončila. Zach si mohl jenom domyslet, co se jí honilo blonďatou hlavičkou. Vzala si od něj kartu a nasadila jasně provokativní úsměv.* Oh, jak šlechetné. * Nasadila do výrazu jasnou známku ironie, ale pak se bleskurychle otočila, než by stačil cokoliv říct a vydala se k buňkám. Sakra, ale co vlastně řekne? Posadila se na židli, zavřela za sebou zatmavené dveře a stiskla tlačítko pro zapnutí komunikátoru.
-Prosím, vložte telefonní kartu.-
Zastrčila kartu do škvíry a vytáhla si z kapsy lístek s číslem. Jsem šílená? Vážně, proč mi na něm tak záleží? zeptala se sama sebe a pak naťukala číslo na malé klávesnici.
-Volat, nebo zanechat zprávu.-
Na chvíli zapřemýšlela. Co kdyby Kley zrovna dělal něco důležitého, nebezpečného? Určitě by ho rušila. Zároveň ale nechtěla, aby se k poslechu zprávy nikdy nedostal.
-Zanechat zprávu.- zamumlala do mikrofonu a počkala si na zřetelné pípnutí.
-Ehm, Kleyi. Tady Kate...Kate Sanchezová. Já....jenom mám o tebe strach a...- No tak, nech toho. Začni mluvit jako člověk, ne jako porouchaný robot, hm? Nadávala si vduchu.-Byla bych hrozně ráda kdyby ses mi ozval, jestli jsi vpořádku a tak. Ne, vážně, kdybys cokoliv potřeboval. Hlavně ať se ti nic nestane. Ukončit hovor.- Zamumlala, vytáhla kartu z otvoru, div jí nezlomila a vystřelila z boxu jako blesk. Čím dřív bude odsud pryč, tím líp. Málem srazila jednoho mimozemšťana, který si nesl drinky a tak kolem něj rychle prokličkovala. Nevšímala si ho, když zaslechla nějakou neslušnou poznámku o pozemšťanech a s rukama založenýma na prsou se rozhlížela kolem sebe. Zachary nikde.Sakra, kde je ten chlap když ho člověk potřebuje? Nespokojeně si prodrala cestu k baru a sesunula se na židli.
-Dáte si něco?- zeptal se barman, který toho měl nejspíš až až. Vypadal, jako když ho každou chvílí raní mrtvice.
-Něco mi namíchejte.- pokrčila rameny a opět se rozhlédla po baru. Buď by vážně potřebovala brýle a co největší dioptrie, nebo tu vznešený kapitán Zachary Era vážně není. Nebo se schovává někde v hloučku lidí, což by nebylo tak těžké, protože podnik téměř praskal ve švech. Barman před ní postavil skleničku s nažloutlou tekutinou. Nedůvěřivě se na ní podívala, vytáhla s kapsy peníze a zaplatila. Nevěřila tomu, že si vážně nechala namíchat něco, co vypadalo jako ranní moč. Otočila se na židli směrem od baru a usrkla trochu toho "lákavě" vypadajícího moku. No dobře, jestli se nepozvrací, tak se jí alespoň bude zvedat žaludek ještě nějakou chvíli.*

Zachary



* Vo chvíli ako položil dlaň na barový pult a upútal tým barmanovu pozornosť stihol ešte matne zazrieť Katinu postavu ako sa stráca v dave smerom k spojovacím bunkám.
- Čo to bude šéfe?- opýtal sa ho muž za pultom a rukou si pritom utrel husté kropaje potu z čela. To bolo celkom prekvapujúce, pretože nemal na sebe ani gram tuku navyše. Bol viac vychudnutý ako dobre stavaný no tomu sa v takomto prostredí nikto so zdravým rozumom nemohol ani čudovať. Chorobne vyzerajúcu barman však stále čakal na jeho odpoveď.
- Pre začiatok trochu súkromia.- odvetil Zachary a výrečne zavadil pohľadom o hlučný dav natískajúci sa čo najbližšie k voľným miestam v podniku.
Trvalo len chvíľu kým sa v barmanovom pohľade odzrkadlilo porozumenie, viac nečakal prenechajúc všetky svoje objednávky spoločníkovi a pustil sa pred Zacharym rozrážať cestičku k zapadnutému rohu miestnosti.
- Uhnite povaľači!- kričal barman v snahe prehlušiť hlasný spev opitých Katariov a tí pred ním len neochotne ustupovali. Možno by to vôbec neboli urobili keby ich neodstrašovala barmanská zástera a vidina prázdneho pohárika. Takto bez zbytočných prieťahov dostal Zacharyho k rohovému stolu. Ten bol v miestnosti zastrčený tak dôkladne, že by si len málokto všimol postavu, ktorá už pri ňom sedela.
- Ďakujem.- kývol Zachary barmanovi len čo si odtiahol stoličku oproti neznámemu a chystal sa na ňu usadiť. Vychudnutý muž správne pochopil náznak, pokrčil ľahostajne plecami a znovu sa zamiešal do skupinky hlučných opilcov, aby si prerazil cestu naspäť k baru.
- Už som si myslel, že neprídete.- s úľavou odrazu prehovoril neznámy a ani pritom nezdvihol hlavu zahalenú v kapucni. Iba čo sa mu hlas trochu zatriasol od nervozity, keď sa naklonil ponad stôl bližšie k Zacharymu a pod dlaňou mu posunul malý lesklý predmet. Ten ho okamžite s kamennou tvárou prijal a nenápadne vsunul do vrecka na nohaviciach uniformy.
- Viete, že toto by vás mohlo stáť nielen miesto, ale aj krk môj ctený priateľ?-
Zacharymu po tvári preletel pobavený úsmev, oči ostávali chladné a v strehu.
- Samozrejme, prečo inak by som to robil? Kým človek niečo neriskuje potom to nestojí zato.- prehovoril pokojne akoby sa bavili o počasí a nakoniec Neznámemu rovnako nenápadne podstrčil telarionskú menu. Dosť na to, aby človek do konca života nemusel pohnúť ani prstom. Muž po nej chňapol ako vyhladovaný pes po kúsku kosti a v tmavom priestore kapucne sa na okamih zaligotali malé lišacie očká.
- Bolo mi potešením s vami obchodovať pane.- zasmial sa nervózne Neznámi len čo mu mena spočívala bezpečne vo vnútornom vrecku plášťa a potom upozornil Zacharyho na jeho spoločnosť. – Mali by ste sa k tej peknej kvetinke vrátiť skôr než sa tu niekto rozhodne k nej privoňať.-
Zachary otočil hlavu práve včas, aby si všimol, že Kate si už zrejme vybavila, čo potrebovala a teraz si niečo objednáva pri bare očividne po ňom pátrajúc pohľadom. Chcel sa ešte raz pozrieť na Neznámeho, ale keď k nemu poznove obrátil pozornosť pri rohovom stole sedel celkom sám. Rozhodol sa dlhšie nezdržiavať zbytočným pátraním, a preto sa predral ku svojej spoločníčke, ktorá už musela zúriť z toho, že sa niekam vyparil.
- Ste odvážna...- prihovoril sa jej s úsmevom kývnuc rukou nedbanlivo k poháru, ktorý pred ňu barman položil. Nič v jeho výzore neprezrádzalo to kde celý ten čas bol ani čo tam robil. Pôsobil rovnako sebaisto a uvoľnene ako predtým, možno o niečo veselšie, keď si rozkázal šťavu z citarie. - ... a ja nanešťastie v službe takže sa k vám nemôžem pridať.- dokončil predstierajúc nespokojnosť, aj keď ju dosť kazilo pobavenie v jeho pohľade, ktoré mu rovnako ako na lodi dodalo niečo mladícky nevinné a zároveň neviazané. Už sa chcel Kate opýtať ako jej chutí, keď medzi nich vpadla barmanova podráždená otázka.
- Už vás skontrolovali?-
Zachary bez zbytočných prieťahov natiahol ruku cez pult a počkal kým mu barman pod dlaň nepoloží holografickú dosku, ktorá mu zosníma odtlačky prstov.
- Vedeli ste..- začal Zachary konverzačne smerom ku Kate zatiaľ čo si barman overoval jeho totožnosť - ... že tu vám nalejú len kým nemáte desať zápisov v trestnom registri? Inak vás zoderú z kože.-
- V poriadku, máte len dve napomenutia kapitán Era.- zakončil barman svoju prehliadku a s väčšou bezstarostnosťou odložil skener. Vyložil na pult prázdny pohár a zručne doň nalial objednanej šťavy. Možno to nebol tak celkom alkohol, ale citaria mala aj bez toho minimálne podobnú chuť. Zachary chytil pohár a uvoľnene ho vyprázdnil na jeden dúšok. *

*Znovu si přiložila sklenku k ústům a na okamžik jí naskočila husí kůže. Otřásla se, ale pak si všimla Zacha proplétajícího se davem. * Odvážná je moje druhé příjmení. Ale radši ani nechci vědět co to je a hlavně co v tom je. * Nadzvedla si sklenku k očím a prohlédla si na světle její obsah. Znovu se napila. Ten nápoj už jí nepřipadal tak hnusný, jako předtím, ale ještě pořád za moc nestál. Upřela tázavý pohled na barmana a sledovala, jak kapitánovi snímá otisky prstů.* Divím se, že tu většina z nich ještě kůži má. * kývla směrem od baru, kde se právě konala bitka nějakých člověku nepodobných mimozemšťanů. I když to na sobě, nedala znát, modlila se, aby si barman nevzpomněl, že jí ještě nekontroloval.* Dvě napomenutí? * rozesmála se. Jeho by typovala spíš na hvězdný prospěch až do konce posledního ročníku na hvězdné škole, samé doporučení, samá chvála. Všimla si, že barman chtěl přístroj odložit, ale nakonec si to rozmyslel.
-Slečno vás jsem ještě neviděl, že by vás někdo kontroloval.-
Nespokojeně napřáhla ruku a v duchu se modlila, aby se barman nerozhodl její záznamy nějak komentovat. Pokud chtěla v budoucnu někde pracovat, zaměstnavatel zjistil, že rejstřík má „čistý“, ale jinak se každý dozvěděl o její nepěkné minulosti.
-Á, slečinka je na tom poněkud hůř než vy, kapitáne.- zasmál se barman. Kate po něm hodila pohled „Řekneš ještě něco a do rejstříku se mi přidá další záznam.“ a tak barman okamžitě zařadil zpátečku a rozhodl se obsloužit nově příchozí. Nepotřebovala, aby se hned někdo dozvěděl o věcech, na které nebyla pyšná. Dopila svojí sklenku a položila jí s cinknutím na bar. Žaludek se jí obrátil, jako by se právě projela na horské dráze. Ani to, že vdechovala vydýchaný, kouřem nasáklý vzduch jí moc nepomohlo.* Vypadneme odsud dřív, než se pozvracím? * Dala si ruku před pusu, jako by se snažila obsah žaludku zadržet, tam kde má být a hodila po kapitánovi prosebný pohled. * Vážně, co to bylo? Ať vím co už si nikdy nedávat! * Zhluboka se nadechla a opřela se zády o bar.*

Zachary



* Pocítil celkom prirodzenú zvedavosť voči Katiným porušeniam zákona, ale jej pohľad nasmerovaný na barmana dával dosť jasne najavo, že si o tom neželá hovoriť. V duchu sa zasmial tej opatrnosti akoby sa bála, že ju bude pre jej poklesky odsudzovať, ale v skutočnosti mu bola čoraz viac sympatickejšia. Rezervovanosť sa u nej prelínala s ostražitosťou takže nikdy celkom presne nevedel ako zareaguje na jeho poznámku alebo čin. Nakoniec usúdil, že bude predsa len najlepšie nemiešať sa do jej záležitostí aspoň kým sama neprejaví záujem zveriť sa mu.* Páčite sa mi.* zamrmlal so spokojným úsmevom akoby len mimochodom a opatrne vyslobodil pohárik z Katiných rúk. Chvíľu jeho obsah premiešaval uvoľneným pohybom zápästia, privoňal k nemu a až keď sa mu tvár stiahla odporom, položil pijatiku na stôl tak prudko až prilákal barmanovu pozornosť. Obom mužom sa na moment stretli pohľady, ale bol to barman, ktorý ako prvý odvrátil tvár, pretože mu ostrá výčitka v Zacharyho pohľade nedala pokoja.* Nebol v tom len alkohol.* prehovoril Zachary, keď konečne venoval celú svoju pozornosť Katinej poslednej otázke. Niekde na spodnej hranici jeho inak uvoľneného hlasu sa odrazil dobre ovládaný hnev.* Povedzme, že ste sa barmanovi zapáčili a pridal vám do pohára pár kvapiek rewy.* Rewa bola známa ako veľmi účinný druh ópia, po ktorom sa človeku v menšom množstve točila hlava a vo väčšom mu bolo absolútne ukradnuté s kým je a čo robí. Kate mala šťastie, že toho nevypila viac. Ale možno sa mýlil a účinok drogy na jej telo sa mohol prejaviť výraznejšie. V každom prípade to zistí akonáhle sa postavia a krv sa jej lepšie rozprúdi v tele.
Vytiahol si z vrecka druhú plastikovú kartičku, o niečo menšiu než tú, ktorú dal Kate, a prešiel jej okrajom po zabudovanom panely na doske barového pultu.* Nebojte sa, so mnou sa vám nič nestane.* Pobavený úsmev dodával jeho rytierskym slovám nádych žartovania, keď položil ruku na Katino rameno a jemne ho stisol v náznaku odchodu.*

*Usmála se.* Zatím se vám líbím. * Ušklíbla se, jako by se z ní každou chvílí měl vyklubat masový vrah a zdůraznila slovo zatím. Nechala si sklenku vzít z ruky a nespokojeně Zacha pozorovala. Chvíli sledovala jeho oční kontakt s barmanem a pak zvedla oči ke stropu.* Zase se mi moje odvážnost vymstila? *zeptala se a přivřela oči. Ať se snažila sebevíc uklidnit, žaludek měla jako na vodě. * Barmanovi jsem se taky líbila? Hodlá mi tu dneska ještě někdo lichotit? * zamrmlala si pro sebe. Jak si někdo vůbec může dovolit namíchat jí něco do pití? * V to pevně doufám. Kdyby se mi zachtělo tancovat po stole, nebo něco takového, tak mě rychle odtáhněte pryč. * Nebyla na tohle stavěná. Opila se snad jenom jednou, v době kdy byla na pokraji nervového zhroucení, ale jinak se alkoholu co nejvíc vyhýbala. A droga k tomu, to mohlo mít katastrofické následky. Pomalu slezla ze stoličky a pokusila se postavit, ale okamžitě si musela sednout. Před očima měla rozmazáno a najednou, jako by se všechny zvuky okolo zesílily snad o milion decibelů. * Takže kapitáne, máte na krku sjetou vojačku. Prosím, dělejte, co uznáte za vhodné. * unaveně se usmála, i když najednou měla mnohem větší chuť se smát. Se vší silou se postavila na nohy a opřela se o kapitána. Než by stačil něco namítat, vyrazila směrem k východu, který viděla rozdvojeně, a táhla ho za sebou. Respektive byl její záchrana, kdyby se její tělo rozhodlo převrátit se dozadu. Cestou nemotorně porazila pár zákazníků, ale nakonec úspěšně otevřela dveře a vyšla na ulici.* Moje hlava. * zašeptala a opřela se zády o zeď. Nádech, výdech. Nádech, výdech. * Měl byste si dávat pozor, aby vás nikdo neviděl. Už vidím ty nejnovější pomluvy. „Kapitán si na loď přitáhl i svojí slečinku. Potvrzuje se, že jsou blondýny opravdu bez mozku? Jak jinak by s někým jako je on mohla vydržet? “ * zasmála se. Proč jí najednou tak strašně bavilo ho popichovat? Jasně, bavilo jí to i předtím, ale teď to bylo jako lék na nějakou příšernou nemoc, ze které neskutečně bolela hlava. Chtěla k němu dojít a dloubnout ho prstem do břicha, kdy by to náhodou nepochopil a nebral to jako vtip, ale nohy se ji podlomily a ona se na něj bezmocně sesypala. Stačila se ho jenom chytit za krkem a doufala, že ho nesrazila k zemi. Nějak jí to splývalo dohromady. * Pardon. * nasadila nevinný výraz a zabořila mu obličej do hrudi. V hlavě jí hučelo a psíkalo. * Bolí mě hlava. Můžeme se vrátit na loď? * zamumlala a pokusila se držet oči otevřené.*

Zachary




* Omámená Kate sa mu páčila ešte viac než tá triezva so zdravým úsudkom, ktorý ju robil takou ostražitou, že sa jej mohol človek ledva dotknúť, aby v nej pritom nespustil hlboko zakorenenú podozrievavosť. Aspoň tak sa mu zdalo, keď mu prakticky takmer sama spadla do náručia a pevne sa ho držala okolo krku s tvárou zaborenou do jeho hrude takže ju ledva počul. Okolo nich prechádzali ľudia, niektorí absolútne nevšímavo, iní len ťažko potláčali záujem o udalosti, ktoré by mohli použiť ako vhodnú klebetu ako to už Kate stihla lichotivo poznamenať. Neurazil sa. Práve naopak, ľutoval, že si Kate po výdatnom spánku nebude z ich incidentu nič pamätať, pretože aj to bola ďalšia z výhod účinku rewy. Čo si myseľ nepamätá to svedomie nebolí.* Lichotíte mi, keď si myslíte, že som natoľko známy, aby moje poklesky vzbudili medzi druhými ľuďmi takú pozornosť.* prehovoril s úsmevom pričom slovo „poklesky“ zaobalil do humornej irónie.* Nemusíte mať nijaké obavy Kate. Toto bude naše malé tajomstvo, ku ktorému budeme mať čo povedať len my dvaja.* Nerobilo mu najmenší problém podoprieť ju pod ramenami a kráčať s ňou tak, že sa nohami vlastne mohla len zľahka dotýkať zeme, pretože podstatnú časť váhy jej tela zobral na seba. Takto ju podopieral cestou k lodi a rovnako do jej kajuty, o ktorú sa delila so Sien. Upútali pozornosť niekoľkých členov posádky, ale Zachary im nebol povinný nič vysvetľovať a rovnako tak ani Kate. Za tie roky strávené v jeho službách však muži nadobudli dostatočnú úctu a rešpekt na to, aby zvedavé otázky pustili z hlavy skôr než by ich vyšli príliš draho. * Sme tu.* prehovoril Zachary len čo s Kate v náručí prekročil prah izby a trochu nešetrne ju pustil na posteľ nevinne sa pritom usmievajúc. Avšak v okamihu ako sa chcel narovnať stratil rovnováhu, ktorú sa mu predtým darilo udržiavať a padol rovno na Kate. Chvíľu jej zblízka hľadel do očí ako zareaguje a či jej svojou váhou nijako neublížil.* Moja chyba.* uškrnul sa chystajúc znovu vstať.*

*Takže nespadli na zem. Poznala to podle toho, že zůstala v jedné poloze a s jejími vnitřnostmi nikdo nemixoval. I když jí připadalo, že její hlava vážila snad přes tunu zvedla obličej a podívala se na něj.* Nemyslela jsem cizí lidi. Myslela jsem vaše podřízené. * Položí mu hlavu zase na hruď.* Tajemství. Já se nebojím, je mi jedno co si o mě kdo myslí. * zamumlala. Nechala se podepřít, i když se jí to příčilo. Nesnášela, když působila slabě nebo unaveně. Ale teď v sobě nenašla energii na to, aby se na loď dopravila sama. Nebo spíš, aby se tam dopravila ve zdraví. Stěží rozeznávala, kudy šli. * Tohle mám za trest. * Povzdechla si. Rozhlédla se kolem sebe. Hurá! Kajuta. Obraz se jí zase začal zostřovat. Měla pevnou půdu, nebo spíš postel, pod nohama a tak se pousmála. Už se chystala zavřít oči, když nad sebou ucítila teplo sálající z něčího těla. Ani nevěděla, proč jí to najednou napadlo, ale tenhle nápad jí překvapivě dodal trochu energie. Když už je zdrogovaná…. Nenápadně nahmatala polštář ležící na posteli. Hypnotizovala Zacha pohledem a v okamžiku, kdy by to nejmíň čekal, polštář popadla a tvrdě jím udeřila. * Jo, vaše chyba! * Zasmála se a nasměrovala ho pohledem k dalšímu polštáři. I když ještě pořád ležela dole, vyprostila z pod něj i druhou ruku a snažila se ho přetočit na bok, aby měla víc prostoru na další zákeřný úder.* No tak, buď se budete bránit, nebo umřete krutou smrtí. * V očích se jí zablýsklo. Možná ta droga má i svoje výhody. Sebrala všechnu energii a ještě víc se do něj opřela. Vyprostila se z pod něj a věnovala mu úder polštářem do ramene. Najednou zůstane nehybně sedět a přeměřuje si ho modrýma očima.* Tak co? Jak ste se rozhodl? *nevinně se usměje. Přepadá jí únava, už zase začíná vidět rozostřeně, ale teď se tomu rozhodně nehodlá poddat. *

Zachary



* Akonáhle pocítil prvý úder vankúša tušil aký zvrat teraz asi nastane. Kate sa chytila bojová nálada, pri ktorej našťastie netasila svoje zbrane s ostrými nábojmi, ale trochu nevinnejšie projektily obtiahnuté látkou aké mu nemohli ublížiť ani keby ho vankúšmi obhadzovala od rána do večera.* U mňa do úvahy pripadá len kapitulácia.* prehovoril krotiac úsmev v kútikoch úst, keď zohnutou rukou odrazil nový útok. * Samozrejme tým myslím tú vašu.* ozrejmil ešte a počkal si na chvíľu, keď droga znovu nadobudne svoj jemnejší účinok a oslabí Katinu pozornosť. Vtedy sa k nej rýchlo natiahol, objal rukami okolo ramien a zosilnil stisk natoľko, že by musela vyvinúť príliš veľké úsilie na to, aby sa mu vymanila. Kľačal na posteli držiac ju ako vo zveráku zatiaľ čo sa k nej dostal tak blízko až mu niekoľko voľných pramienkov jej vlasov pohladilo líce.* Toto by mohol byť veľmi zaujímavý pohľad pre niekoho nezainteresovaného. Chcete ma vyzvať ešte na ďalší súboj alebo sa konečne vzdáte?* šteklil ju svojím dychom na zátylku no na hlase mu nebolo počuť nijaké rozpaky až na pobavenie a smiech.* Nenúťte ma použiť proti vám silnejšie zbrane...

*Naposledy ho udeřila, než se jí zatmělo před očima. Pak už na sobě ucítila ruce tvrdě jí objímající. Něco jí šíleně lechtalo. Před obličejem se jí objevil obrázek. Opřená o zeď, tma, Kley…. *Kleyi* Zašeptala neslyšitelně. Napnula svaly a snažila se dostat pryč ze sevření, ale vypadalo to spíš, jako by se protahovala. Nedokázala vyvinout takovou sílu, aby se mu mohla vytrhnout. Ruka s polštářem se naposled zvedla a udeřila ho do obličeje. Pak se jí hlava zvrátila dozadu, blond vlasy se rozletěly kolem a modré oči se zavřely.* Vzdávám se. * Usmála se. Oční víčka jí připadala těžká, ale přiměla se je otevřít. * Jaké zbraně máte konkrétně na mysli? * Poloha v jaké měla hlavu jí byla příšerně nepohodlná. Chtěla ho poprosit, aby jí položil, ale nějak se to v ní všechno míchalo. Chvíli nemohla ovládat jednu část těla, pak zase tu druhou.* Ou. * zamrmlala a snažila se zvednout hlavu.* Ještě jednou, neříká se to snadno, ale vzdávám se.

Zachary




* Videl ako sa jej postupne zmocňuje únava a taktiež to ako ho nazvala Kleyom tiež svedčilo o tom, že účinok drogy stále trvá. Potom si už zrejme znovu uvedomila s kým je a on nemal ani ten najmenší dôvod podrobovať ju výsluchu v najzraniteľnejšej fáze.
Položil ju preto opatrne na posteľ tak, že sa na okamih musel rukou zaprieť povedľa jej tváre kým druhou naprával vankúš a dával pozor, aby neprepadla cez okraj postelného rámu.* To vám verím. Nie ste ten typ človeka, ktorý sa ľahko vzdáva, a preto mi to robí o to väčšiu radosť.* zasmial sa tlmene a vstal, aby Kate nechal viac priestoru. Rozhodol sa v kúpeľni nabrať jej trochu vody do pohára a položiť ho na nočný stolík pre prípad, že by vysmädla. V istom zmysle bol za jej terajší stav zodpovedný on a obaja to vedeli.* Budete ešte niečo potrebovať? Mám zavolať Sien?

*Zase trochu přestala vnímat okolí. Cítila, že padá dolů. Zmocnila se jí panika. Padá. Ale kam? Ucítila pod zády matraci postele. Alespoň, že to byl pád do měkkého.* To jsem celá já. Pořád někomu dělám radost. * zasmála se a přetočila se na bok. Když si všimla sklenky vody na stolku, pocítila žízeň, že by nejraději vypila celý bazén, ale až příliš se bála, že by sklenici převrhla.* Ne myslím, že je to všechno. Děkuju.* Zívla a nasoukala si větší část polštáře pod hlavu. Zavřela oči a už se chtěla oddat snům, ale nakonec je opět otevřela. * Sien se buď zblázní smíchy, až mě tu uvidí, nebo se zblázní nedůvěrou, co si to natahala do kajuty. A v nejhorším případě vás zabije.* usmála se a zase zavřela oči.* Kapitáne.* zašeptala teatrálně. Po několika vteřinách se její hruď začala pomalu nadzvedávat. Usnula.*

Zachary Era

* Obočie sa mu nadvihlo vo výraze prekvapenia. Viac ako to sa však v jeho tvári zračila pobavenosť, ktorá provokovala, pretože dodávala ironickosť línií jeho pier, lenivosť pohľadu očí.* Keď sa Sien vráti vy už budete dávno späť a keď sa zobudíte na nič z tohto si nebudete pamätať.* Pravidelne oddychovala, keď jej odpovedal takže vedel, že ho už nevníma. Zohol sa po svoj plášť, prehodil si ho cez plece a po rýchlom pohľade, ktorý ešte raz vrhol na spiacu Kate vykročil po krátkom zaváhaní k dverám kajuty. Automaticky sa pred ním odsunuli a on vyšiel na prázdnu chodbu.

Vrátil sa do svojej pracovne. Všimol si, že Sien sedí v jeho kresle, polovica tela sa jej strácala za stolom no nie tak nohy, ktoré mala pohodlne vyložené na kôpke dokumentov.
- Trochu opatrnosti by nezaškodilo.- ozval sa pokojne kývnuc hlavou Sieniným smerom. Tá si kapitána všimla už pri jeho príchode, ale nedala sa vyviesť z miery. Namiesto toho pomaly vstala, obišla stôl spredu a tam sa chrbtom oprela o vyleštenú hranu.
- To by som mala povedať skôr ja tebe.- jej oči dosť jasne naznačovali ako myslela svoje slová. Boli ostražité a nepokojné akoby vedela aké sú Zacharyho myšlienky.
- Je to človek. Nemyslíš, že keby poznala pravdu chcela by nám pomôcť?- siahol rukou do vrecka na nohaviciach a vytiahol drobný lesklý predmet, ktorý prevzal od muža v bare.
- Na kapitána si občas až nemožne dôverčivý. Nie je tu ani deň a jej pôvod nestačí ako záruka dôveryhodnosti. Ľudia sú nevyspytateľní, nie sú ako my.-
Sien vykročila bližšie k Zachovi a jemne mu zobrala predmet, s ktorým sa zamyslene pohrával medzi prstami. Bruškom palca prešla po rytine na boku a podvedome sa pritom zamračila. Vedela, že Zach sa na ňu uprene díva, a preto po chvíli zodvihla hlavu, aby sa mu mohla pozrieť do očí.
- Nie sme o nič lepší ako oni. Musíš dať na Kate pozor až dovtedy kým sa nerozhodneme či môže byť pre nás užitočná alebo nie.-

*Probudila se s příšernou bolestí hlavy. Jako by propařila celou noc se závažným zraněním hlavy, nakonec jí někdo zmlátil. Nespokojeně otevřela oči a pohled jí padl na sklenici vody.* Díky bohu.* povzdechla si a vypila ji až do dna. Co se vlastně včera stalo? Pamatovala si bar, telefonát a pak ten drink. Že by se opila? Ne, byl tam s ní přece Zach. Že by se opil i on? Na chvilku propadla panice. Byla nervózní z toho, že si nic nepamatuje. Překonala chuť vrátit se zpět do postele a pomalu se nejistými krůčky se sklenkou v ruce vydala na misi do koupelny pro další vodu. Nejradši by vypila celý bazén, kdyby byl nějaký po ruce. Nerozhlížela se kolem sebe, jenom doufala, že Sien není nikde poblíž. Mohla by jí zahlédnout v tomhle stavu. Potřebovala, aby si o ní lidi udělali trochu jinačí obrázek. Několikrát strčila sklenici pod tekoucí vodu a opakovaně se napila. Vydechla úlevou. Hlava jí bolela dál, ale uhasila žízeň. Prášek. No jasně! Začala prohledávat kufr. Sakra kam jsem ho jenom dala. Po několika minutách hledání vzdala. Zajde si někam, určitě tu přece mají něco jako ošetřovnu. Namočila si kapesník do ledové vody, přitiskla si ho na čelo a vyšla ze dveří s falešným úsměvem na rtech, který měl všem v okolí naznačit, že se vůbec nic neděje. Upoutala pozornost několika mužů, kteří o něčem horlivě diskutovali. Usmáli se a pozdravili. Úsměv jim opětovala, jak nejlépe jí to stav dovolil, a zeptala se na ošetřovnu.
-Běžte tudy a pak zahněte vlevo.-
Poděkovala a v naději, že najde to, co hledá, se téměř rozběhla. Když v tom si uvědomila, kudy vlastně jde. Zastavila se před dveřmi a zamračila se. Někdo jí tu dluží vysvětlení, a ne, že ne. Zaklepala na dveře, ale nečekala na „Dále“. Místo toho vkročila do místnosti. Naskytl se jí pohled na kapitánovu kajutu v celé svojí kráse. Technicky vzato byl její nadřízený a neměla by se mu tu takhle promenádovat. Jenže co by to bylo za život bez jistých rizik. Došla na druhou stranu stolu a sesunula se do křesla. Zamyšleně si prohlížela povrch stolu. Nezajímalo jí nic ohledně lodi, ale spíš podle ní tak přísně utajovaný kapitánův život. Zajímaly jí fotky, obrázky, zkrátka věci co si lidé běžně dávají na pracovní stoly. Ať chtěla sebevíc, nemohla tu nic najít, alespoň ne na první pohled. A tak si jenom povzdechla a zavřela oči. V duchu se modlila, ať přijde co nejdřív. Zoufale potřebovala něco na utišení neustálého bodání v hlavě.*

Zachary Era

- Tento je posledný, kapitán.-
Zach zaklonil hlavu a sledoval ako silné robotické rameno presúva masívny kontajner ponad ich hlavy do nákladného sektora. Brána osvetlená zelenými a žltými kontrolkami sa začala automaticky otvárať zatiaľ čo celá skupinka automatov ISP zaisťovala ostatné kontajnery na svojich miestach a označovala ich zámky príslušnými opatreniami. Bezpečnosť nadovšetko.
- Dobre, dajte to sem.- Zacharyho ruka sa natiahla k útlemu mužovi stojaceho po jeho boku, ktorý mal na starosť bezproblémový priebeh nakladania tovaru a vzal si od neho organizér. Pohľadom ešte raz prebehol tabuľku a predtým než dal pod ňu svoj podpis súhlasne kývol hlavou.
- Zabezpečte všetky sektory s nákladom a pripravte sa na odchod.-
Akonáhle podal organizér späť správcovi bola jeho dnešná pochôdzka skončená. Zostávalo zapečatiť ešte niekoľko brán a potom budú môcť vyraziť. Na Iliwiane ich čakala nejaká práca a až potom bude možné skontaktovať sa s Thanatosom. Kiežby to už mali čo najrýchlejšie z krku, pomyslel si odchádzajúc z nákladného priestoru.

Cestou na mostík sa chcel ešte zastaviť vo svojej kajute po správy od letového navigátora. Jeho koordináty, ktorými sa mali riadiť totiž nepočítali s možnosťou, že sa po ceste na Iliwian budú musieť vyhnúť pelarskej letovej zóne, ktorá bola od včera uzavretá pre všetky obchodné lode. A Pelar bola tá posledná planéta, s ktorou by si chcel pokaziť vzťahy aj vzhľadom na to, že o podstatnú časť jeho príjmov sa staral práve miestny dopyt.
Vstúpil dnu, zamyslený, ani nepostrehol, že žena sediaca za jeho stolom nie je Sien, ktorej sa v pomýlení prihovoril.* Myslel som si, že sme si už všetko vysvetlili. Alebo potrebuješ ešte nejaké uistenia, že som bol včera večer opatrný?* Bez toho, aby vôbec pozrel smerom ku kreslu kde Sien tak rada sedávala, keď mala chuť provokovať alebo podpichovať ho, pretiahol si cez hlavu vrchnú časť špinavej uniformy a zamieril k dverám, ktoré oddeľovali jeho pracovňu od spálne. Automaticky sa pred ním otvorili zatiaľ čo on hodil oblečenie ledabolo na najbližšiu stoličku a pošúchal si stuhnutý krk.*

*Seděla v pracovně ještě hodnou chvíli o samotě. Tiskla si k čelu látku nasáklou ledovou vodou a v duchu si zoufale spojovala všechny vzpomínky na včerejšek. Proč si nemohla na nic vzpomenout? Copak je navždycky odsouzená k zapomínání? Zaslechla otevírání dveří, a tak otevřela oči a narovnala se. První čeho si všimla, bylo tykání a to jí zrovna neuklidnilo. Několik sekund jenom překvapeně hleděla před sebe a mlčela. Hledala způsob, jakým si má jeho slova vyložit. Nakonec se rozhodla jinak. Vyskočila s křesla, bledá jako stěna, a zastavila se ve dveřích do ložnice.* Cože?* vyhrkla. * Opatrný? Co-Co se stalo včera večer? * No tak vzpomeň si. Nadávala si v duchu. Stála ve dveřích jako socha a zhluboka dýchala, jako by se kdovíjak bála, co včera prováděla.*

Zachary Era

* Na poriadne osvieženie už nebol čas. Do umývadla v kúpeľni napustil studenú vodu a rýchlo si ňou ošpliechal tvár a krk. Okamžite ho to prebralo a s tlmeným cinkaním starých vojenských známok, čo mu viseli na krku, sa mu dostal do mysle aj ženský hlas, ktorý nepatril Sien tak ako to predpokladal. Otočil sa a jeho oči sa stretli s Katiným vydeseným pohľadom. Bol prekvapený dosť na to, aby mu chvíľu trvalo kým si spojil jej naliehavé otázky s tým, čo povedal a s tým, čo sa predchádzajúcu noc stalo. Nakoniec sa mu na tvári objavil pobavený úsmev, ktorý rýchlo prerástol vo veselý smiech. Uvedomil si však, že by to Kate mohlo ešte viac rozrušiť, a tak sa rozhodol pre úprimnosť, ktorá mala moc upokojiť ju. * Prepáčte Kate, s niekým som si vás pomýlil. V skutočnosti sme boli včera spolu v jednom bare, pretože ste si potrebovali zavolať. Pred odchodom som vás ešte pozval na pohárik, ale nevšimol som si ako vám do nápoja pridali drogu, opiát. Nemusíte sa báť, boli sme na lodi a vo vašej kajute skôr než si to niekto stačil poriadne všimnúť a potom ste takmer okamžite zaspali. * V skrátenej verzii vynechal pár detailov, ktoré by veci aj tak nijako nepomohli a s posledným rýchlym úsmevom prešiel ku skrini kde mal úhľadne poukladané čisté uniformy. * Prišli ste za mnou pretože ste si nemohli spomenúť alebo vás trápi ešte niečo iné?* Výnimočne si odpustil sarkazmus, ktorý mu bol vlastný a pretiahol si vrch uniformy cez hlavu. Vedel, že jeho posádka si na reprezentatívnosť veľmi nepotrpí, ale sám sa cítil lepšie, keď pôsobil ako vážený kapitán Belerofonu než ako veliteľ pirátskej lode. Vtedy si všimol vlhkú látku, ktorú Kate zvierala v ruke a zvedavo nadvihol obočie.* Nie je vám dobre.* viacmenej skonštatoval a vrátil sa do kúpeľne po lieky od bolesti.*